Re: Děti na Jip a Aro

Lízo - jenže ne každá máma je schopná ustát psychicky situaci, aby si natolik postavila hlavu, že "neodejde, to by jí museli vynést" - zvlášť když se jedná o nějakou náhlou a psychicky náročnou situaci, kdy se s dítětem znenadání něco hodně špatnýho stane...ono by to mohlo vést k výčitkám těch, co se dostatečně nehádaly, nebyly dostatečně konfliktní....a to si myslím, že si nemají co vyčítat - ono lidé jsou různé a situace, kdy jsou na matku sestry nepříjemné taky dítěti na psychické pohodě nepřidá.

V brněnské nemocnici se to strašně moc různé oddělení od oddělení - jedna maminka chtěla zůstat s dítětem a sestra jí arogantně vypakovala a když to maminka neustála a začala brečet, tak jí řekla, že teda na ní zavolá policajty a to už ta máma neustála a odešla...ono ustát psychicky v jednom dni náhlou hospitalizaci dítěte a případný incident s policií né každý ustojí...
já jsem měla štěstí na oddělení, tam nechávaly maminky bez námitek - buďto jenom vsedě u postýlky dítěte, nebo na jednom jediném "nadstandartním" pokoji - měli jsme štěstí, že se uvolnil a sá jsem byla kojící dvojčatovka, takže nám ho hnedka přidělili. Ale moji kluci byli taky děsně vyjukaní a plakali, kdykoliv jsem opouštěla pokoj...tak jsem ho raději vůbec neopoštěla...nechodila jsem ani na jídlo, na který bych musela jít pěknej kus do jiné budovy...při odchodu mě paní, co to vyřizuje sprdla, proč toho nevyužívám a nedokázala pochopit, že jsem nechtěla opustit dítě, když "jsou tam přece sestry a ty ho pohlídaj"...

určitě jsi udělala hrdinský čin, že sis to uhájila, skvělý, ale zastávám se matek, co to nedokázaly, jelikož tak nějak vím, že bych to taky nedokázala...