Diskuze : Hlavní : Zahraniční politika a události

Mě vychovávala v raném dětství babička, ta byla hodná, laskavá, nikdy na mě nezvedla hlad, natož ruku. Když umřela, maminka byla strašně nervózní z domácích prací, nešlo ji to, neuměla vařit, nebavilo ji to, ale byla přesvědčená, že to musí dělat, protože je žena, matka a manželka. Táta se o mojí výchovu vůbec nestaral, byl buď v práci nebo ležel v posteli, protože ho bolela záda. Maminka hlavně chtěla, abych byla poslušná, neodmlouvala, dobře se učila, jinak jsem nemusela doma nic dělat. To jsem jí byla schopná bez nějakeho velkého úsilí plnit. Jinak mě nechávala být, ať si čtu nebo jdu ven s kamarádkou, jen jsem musela být včas doma a mít hotové úkoly. To já zase jo, venku mě to zas až tak nebavilo, abych tam byla do tmy a nechtěla jsem mít problémy ve škole. Stejně jsem si radši doma četla. Na dětství si vzpomínám jako na dobu ohromné volnosti, svobody a bezstarostnosti.

"že jsem viděla smysl i tam, kde nebyl. Dělám to dodnes - vždycky se snažím najít nějakou dobrou myšlenku (aspoň původní, která posléze patrně drobet zmagořila) v pravidlech, legislativě... nevěřím, že si tu konkrétní věc někdo úplně blbý vymyslel jen tak z plezíru."

náhodou, tohle já mám taky - nemyslím si automaticky, že někdo chtěl někoho vytáčet doběla, a ono to tak taky nejčastěji je - ani lidi nejsou přirozeně špatní, ale spíš zdeptaní, nespokojení, vyhořelí, zneuznaní

Teda............... myslela jsem si, že jsem měla poměrně autoritativní rodiče, ale když vás tak čtu, tak svobodáááá

Stará huso,
já měla kamarádku jen na ZŠ, na SŠ ve třídě pak ne a gympl mě tedy nebavil, spíš jsem byla tedy pořád ve stresu, moc jsem se průběžně neučila a pak se bála zkoušení a neohlášených písemek. VŠ pak byla taky celkem děs a nikdy jsem se tím neživila. Ale zas jsem dopadla tak, že se živím tím, na co by mi bohatě stačila maturita, VŠ byl v tomhle ohledu naprosto ztracený čas. Do praxe jsem navíc vstupovala v době, kdy se v tom oboru hodně snižovaly stavy a nedalo se sehnat místo.

Rose, určitě po tobě často chtěli zbytečné věci a bazírovali na nesmyslech - přesně, jak je vypisuješ. Hloupá, respektive možná naivní, jsem byla spíš já, že jsem viděla smysl i tam, kde nebyl. Dělám to dodnes - vždycky se snažím najít nějakou dobrou myšlenku (aspoň původní, která posléze patrně drobet zmagořila) v pravidlech, legislativě... nevěřím, že si tu konkrétní věc někdo úplně blbý vymyslel jen tak z plezíru.

Navíc mám to "štěstí" (z daného hlediska), že obalený sešit mi přijde total nepodstatný - prostě to udělám snadno a rychle, nesežvejkané to zůstalo (všechno psané kreslené na papíru jsem vždy chovala v čistotě, nezmačkané atd...), ven jsem chodila s knížkou. Učení mi šlo mimoděk, a přišlo mi zajímavé obsahem jako takové - k čemu to je mi bylo jedno, asi jako čtení knížek - je to nějaký příběh, nemusí ničemu sloužit. Paměť jsem TEHDY měla dobrou.

Jo musela jsem nosit babičkou háčkované halenky, ve kterých mě navíc na chodbě zastavovaly soušky a ptaly se na vzor či co, což moji introvertní náturu drobet drásalo. To je pravda. Ale to jsem nepovažovala za zásah do osobní svobody, oblečení mi bylo dost jedno - kdyby to neobdivovaly ženské z okolí, ani ty halenky by mi nevadily. Jsem prostě fakt dost splachovací typ, když se tak čtu... akorát tedy že po sobě díky řevu mimina a současného naléhání batolete sotva stíhám spláchnout, to mi přišlo poněkud omezující