Diskuze : Hlavní : Amniocentéza

Daniela Franzová (nebo Francová), myslím

Jan tak pro představu: v ČR se ročně podrobí invazivímu diagnostickému výkonu (amnio, CVS) zhruba 18% těhotných. V UK je to 5%, v USA 10%, ve Francii 11%.

Před první aminocentézou jsem si prožila snad nejhorších 14 dní v životě. Dilema bylo strašné.
Nakonec mě semlelo okolí - vůbec jsem nepromýšlela, co bych dělala, kdyby to vyšlo špatně, byla jsem přesvědčená, že tam jdu zbytečně (a taky že ano - syn má chromozomální vadu, kterou trpí 3 lidi v republice a 700 po celém světě - kdo by ji cíleně hledal...).
Ani aminocentéza Ti nedá 100% jistotu, že je dítě v pořádku, ale může uklidnit.

Měla jsem po obadvakráte (s dcerkou jsem musela právě kvůli genetické vadě jejího staršího brášky) naštěstí možnost nechat si nabrat plodovku na profi pracovišti, kde to dělají denně a pak jsem také měla možnost 3 dny ležet a polehávat a další dva týdny se šetřit, co to dalo, takže jsem to zvládla v pohodě, ale na psyché nic moc teda.

Hlavně ať je všechno v pořádku, moc držím palce!

Já bych šla na amnio i s rizikem potratu.

Mám doma jen jedno zvláštní dítě, všechny dg.ho lízly,je moc šikovnej, ale i tak záhul.

Ale to si musíš rozhodnout ty sama.

Děkuji všem za reakce, pomalu si to rovnám v hlavě, jelikož ten UZ byl v 18+3, rozhodla jsem se že absolvujeme ještě jeden ultrazvuk na klinice PROFEMA, nebudu muset nikde žadonit, že chci ještě jeden "pro jistotu", ráda si jej zaplatím . Uvidíme co nám tam řeknou, bude to zase o 2 týdny později 20+3, tak nějak a myslím, že by nám to mohlo trošku ukázat co a jak, víceméně jsem stejně pro tu AMC nebyla rozhodnutá, i když jsem ted dokoukla do papírů a riziko Down není 1:119, ale 1:19 !!! Chápu že si ted někdo bude myslet, že jsem padlá na hlavu, ale stejně se mi zdá že je to dnes všechno přetechnizované a čím lepší přístroje, tím lepší zobrazení a pochybností a sama vidím, jak mě to užírá a potřebuju být hlavně v klidu a ten klid mám, když to nechám osudu a budu doufat, že je vše v pořádku ... a když nebude, tak se postaráme - víte přemýšlím nad tím, zda má člověk právo rozhodnout o tom, že dítě zabije - opravdu je to tak, já to tak vidím, někdy v 24tt dítě zabijete, není to interupce, prostě Vám v břichu dítě usmrtí a Vy ho musíte porodit, to je pro mne představa šílená, pro mě je důležité aby to dítě bylo štastné a víte co, myslím, že každé dítě je štastné, když má milující rodinu , a zrovna Down, i když je to tak těžké postižení, ty děti jsou štastné a myslím, že mohou být i ti rodiče, pokud dítě přijmou a nebudou s prominutím naštvaní, proč právě oni ??? a já chci aby moje dítě bylo štastné, ne aby zemřelo a pokud ano, tak přirozenou cestou a ne mojí vinou , mým výběrem, že toto nechci , chtěla jsem něco jiného ....
Možná je tento příspěvek zvláštní a trochu melancholický, ale už je večer a mám toho všeho uvažování už nad hlavu a opravdu chci najít vnitřní klid a ten mi amniocentéza nepřinese, ten musím najít v sobě a myslím, že už ho mám, děkuji všem, dobrou noc