Diskuze : Hlavní : Uplakané miminko

Ver tomu, ze jsou nespokojene deti, ktere rvou z duvodu, ktere jinym detem za rev nestoji. Nase zcela zdrave dite takove bylo. Rvala, ze chce chovat, zacnes ji chovat, za minutu rev, chce nosit, atd. Jsou to takove deti neklidne duchem, zvedave, furt by chtely nove a nove podnety, ale neumi se jeste pohybovat, tak holt rvou nespokojenosti. Casem z nich muzku vyrust takovi mali vyderaci revem, tak pozor na ne. Zlepsilo se to az s vekem, ale ty prvni roky to byl des. Takze tazatelce preji pevne nervy. Pokud to neni tim refluxem, tak by to skutecne mohlo byt povahou ditete a pak pomuzou jen pevne nervy a vedomi, ze to za cas skonci a budete se tomu jen smat.

odvar z makovic pro prcka a pro maminku panáka:_)...no jo, blbá rada, sorry...

možná má ještě pořád ty prdíky.. ale možná je to prostě takové mimi... nejstarší byla taky takový uplakánek...sem tě nepotěšila

Já s tebou tak soucítím - dcera takhle řvala do roka. Pak byl měsíc klid a pak začalo první období vzdoru. Některé děti jsou prostě náročné a je to fakt na palici. Nejlepší je, když ti ještě někdo poradí, ať jsi v klidu a užíváš si to. Já tehdy fakt nechápala, o co těm provokatérům jde. Až s druhou dcerou jsem zažila, jak hezké to mateřství může být, když dítě netráví 90% bdělého stavu jekotem.

Neporadím, nemůžu ani útěšně tvrdit, že to zaručeně brzo přejde (možná ano, možná ne), ale myslím na tebe. Chce to sílu a za každou cenu si vydobít aspoň pár hodin v týdnu, kdy se (mezi kojením) sebereš, půjdeš někam pryč, kde je ticho a klid a nebudeš se zajímat o to, co mezitím manžel/babička/sestra... s tím dítětem vyvádí. Jestli jim řve, můžeš si klidně říkat, že tobě by řval taky.

jo, přežít se to dá to je fakt.
Náročný je to hodně...
Ani ti nevím, co je lepší, jestli řvoun jako první dítko, nebo jako druhé...

Já měla prvorozeného uřvance, druhorozená se narodí za měsíc, tak pevně doufám, že to bude usměvavé a pohodové mímo - jako za odměnu

p.s. kamarádka má strašně klidného a hodného chlapečka, jako miminko a jeden den mi naprosto zoufalá volala, že malý už několik dní strašně řve a cože má jako dělat - takže jsem se jí snažila uklidnit a vyzvídala jsem - jak dlouho ti pláče? 2 hodiny, 4 hodiny, 5 hodin denně - kolik z toho je v kuse atd... a ona se zarazila a povídá: no, když to sečtu za den, tak dohromady asi 20-30min....V tu ránu jsem se začala smát a povídám jí - ale to je úplně normální, to máš i přes to strašně hodný a neřvací dítě - vůbec to neřeš a snaž se být v pohodě.
Na to konto mi odpověděla, že jsem to měla lehčí, páč jsem na ten řev byla zvyklá, když to bylo pořád. A ona že na to zvyklá není, takže je to pro ni strašný, vydržet v součtu za den 30minutový řev prcka....

Nemyslím, že by byla schopná pochopit, že třeba já konkrétně jsem při synkově pláči vždycky začala být děsně nervní, začala jsem se potit, bolela mě prsa (kojila jsem ho do 2 let) a ještě tak do jeho 4 let věku se mi ježily chlupy po těle, pokud jsem někde slyšela plakat miminko...
Fakt je, že další dítě mám až teď - po 7,5 letech s tím, že tak do cca 4-5ti let synka jsem si opravdu nedokázala přestavit, že bych měla další mimčo - ani fyzicky jsem na tom nebyla dobře ....

Zas ale musím uznat, že asi nejhorší to bylo do té doby, dokud nezačal mluvit což bylo u něj cca do 20měs (mluvit začal z čista jasna a v podstatě rovnou ve větách) - pak už to bylo jen lepší....

Kukuřice podle mě je to prostě povaha dítěte.Děti mám 2 - dcera věčně nespokojené mimi řvoucí klidně několik jodon bez důvodu - dnes v 5 letech stále negativistická, trenér ji třeba řekne "teď se ti to povedlo" dcera odpoví "nepovedlo" neboji říkám "Zítra hlásí pěkně tak pojedeme na výlet" dcera odpoví "určitě bude pršet" když to vezmu zpětně tak taková byla odmalinka, člověk se ji ničím nezavděčil Syn je pravý opak, spokojené mimi o kterém člověk ani nevěděl usínal s úsměvem budí se s úsměvem. Pokud začne plakat že mu něco vadí, jakmile problém odstraníme plakat přestane, prostě pohodář a optimista. Jinak obě děti kojené, u dcery těhu a porod naprosto vklidu, u syna v těhu jeden větší stres, jedna nemoc a porod rozhodně problematičtější než u dcery....Nedávej si vinu že dítko pláče jsou zkrátka věci ktzeré neovlivníš