Diskuze : Hlavní : Uplakané miminko

Moje starší dítě řvalo do té doby, než se naučilo přesouvat samo, cca do 10 měsíců. Ječelo doma, v kočárku... Asi ji to nebavilo.

Vyrostl z ní vcelku běžný, neřvoucí puberťák.

Kukuřice zkus tu homeopatku, u dcery to na ledacos zbralo, já jsem se tam odhodlala až před druhým rokem a byla to chyba. Mohla jsem si ušetřit spoustu bezesných nocí. Nezabírá to 100% ale změna to je výrazná.

no introvertní být nakonec může (to zase vím já, jak ho znám už v tomhle věku). Ale navenek působí jako emotivní extrovert.

Ty máš mladšího, ale jak jsem psala, ten náš... to bylo od extrému k extrému.
Uklidníme zakladatelku, že přežít se to dá?

Obávám se, že je to povahou - synek (teď 7,5) se taky dost naplakal, špatně spal, jedl (to tedy doteď)... objektivně neměl žádný důvod k pláči - přebalený, nakrmený, opečkovávaný, do 2 let kojený...subjektivně řval pořád - z prvních 3 měsíců mám jen fotky, na kterých spí - pokud nespal, tak řval... Když byl větší tak se dost často zasekával, prostazoval svoji vůli (to tedy dělá doteď, ale už je s ním rozumná domluva a v podstatě je to pohodička)

U nás je jasné - že to bude cholerik po tatínkovi jednak to má v genech a jednak to každý den vidí...
jinak byl a je to přesně to, co popisuješ ty u svého prcka - šikovný a opravdu hodně chytrý kluk...

Zrovinka před týdnem jsme o tom debatovali s kolegou - má cca 3/4 roční dvojky - jednovaječné - jedna neustále naprdnutá a zamračená , druhá permanentně spokojená a usměvavá...

MMCh - zrovinka nedávno jsem četla v jedné knížce o dětech, že malé cholerické dítě se pozná tak, že z radosti své nejbližší (rodiče) může plácat, nebo jinak extréměji než obvykle projevovat radost - jo, to u nás naprosto sedí!

Snažím se to tedy od malička usměrňovat (teď už samozřejmě nikoho neplácá!!!) ale neustále u něj pozoruji, že pokud má velikou radost, tak třeba přiběhne ke kamarádovi a silně ho obejme, nebo s ním začne třást a u toho se směje a povídá, jak je rád, že ho vidí.... Děti- kamarádi s tím problém nemají, ale já tu přemíru emocí a jejich ventilaci nevidím jako úplně přiměřenou - nehledě na to, že jsem se u jiného dítěte s tímto nesetkala. Fakt je ale, že naši kamarádi z okolí jsou spíš holčičky a ty to mají jinak... Ve škole a školce má hodně kamarádů, ale tam s ním nejsem, takže netuším, jak tyto projevy probíhají "mezi chlapy"

Zlepší se to, vydrž!
Já jsem dcerku první 4 měsíce nosila nonstop na břiše, i jsem tak v sedě spala, jinak ona vřískala tak šíleně, že mi lidi říkali, že nikdy neslyšeli miminko takhle řvát, dětská doktorka. Pak se to postupně začalo lepšit... pomalu. Bylo to na zešílení. Ale je to pryč.