Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

No právě, ono když dítě někde zrovna nebrečí, ještě to neznamená, že se mu nestýská. Pocity se zesílí, když maminka zavolá, tak se rozbrečí až teď.
To ale zároveň neznamená, že je nutný dítě hned od babičky brát, ono mu tam může být dobře. Takže - dobrý je ho nechat se projevit, vybrečet a když se mu uleví, samo dítě si řekne, co chce, může se stát, že se mu uleví a řekne, že chce u babičky zůstat, nebo mu pak máma může říct, že je jí to líto, ale nemůže pro něj přijet hned, když to opravdu nejde.
Je ale třeba dítě vnímat, naslouchat mu.
Zavrhovat a nevšímat si pocitů dítěte, nebrat je vážně, znamená zadělávat mu na bloky do budoucna.
Všechno, co dítě dělá nebo říká, má svůj důvod.

Když to je těžký.Některé úzkostivé a poněkud hysteričtější děti pláčou, protože opravdu cítí úzkost.I když teda v 7 mi letech je to trošku zvláštbí. Ale jsou takové děti a mají takové city.

Některé děti jsou ale jen "herečky".

Sama bys měla dceru znát dobře a posoudit to.

Já sama jsem občas takhle vydírala. Když jsem slyšela maminku, chtěla jsem aby všeho nechala a přijela. Pak jsem položila telefon a cítila se skvěle, bavila se u babičky, u které jsem byla se dvě stejně starýma sestřenicema a byly to nejlepší prázdniny, na které budu vzpomínat do smrti.

Takže musíš posoudit sama.

Tante, to je mi líto. Kdybych byla tvoje matka dojela bych pro tebe. Jak píše Ananta a Achjee.

Odhadnout a potvrdit její pocity. "brečíš, protože se ti stýská", "je ti u babičky dobře, ale chybíme ti", trpělivě nechat vybrečet, i když je to po telefonu a počkat na telefonu, až se uklidní. Až se uklidní, tak bych se jí teprve zeptala, co u babičky dělá.
Dítě potřebuje emoce dostat ven, ne je potlačit. Když brečí, má k tomu důvod, i když se ti může zdát sebezbytečnější.

Achje, vůbec nemusí plakat steskem - dítě je v pohodě, ale jak uslyší maminky hlas, prostě se rozpláče, protože si najednou "vzpomene", že máma tady vlastně není.