Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Já bych nevolala, vím ze skautskejch táborů, že někteří rodiče trvali na tom, že chtěj děti osobně k telefonu, a veselý, spokojený děti jim pak do sluchátka brečely, jak hrozně moc se jim stejská a jak chtějí domů.

Čili to byl spíš takovej spouštěč. Jasně, že se jim stejská, ale odloučení je mimo jiné od toho, aby je to trochu zatížilo a aby to zvládly (a měly z toho dobrej pocit, že to zvládly). A těma telefonátama se to odhodlání to zvládat celkem naleptává.

Takže bych poslala pohled s nějakým nestýskacím textem. Ale volala bych babičce, ne dítěti.

kdyby mi dítě plakalo do telefonu steskem, okamžitě bych pro ně jela.

Může to být tak, že ji rozpláče právě kontakt s tebou - jinak jí nechybíš, ale když jsi daleko, jen ve sluchátku, může to být problém. Pokud je to takhle, volala bych méně často a na to, jak se dcera má, bych se ptala toho, u koho tráví prázdniny.

A pokud to jinak zvládá a nestrádá tam (snad ne, u babičky), volání omezit. Pokud bude třeba, vypláče se potom doma.

Já bych se ptala PROČ brečí, jak se cítí a jestli její pocity jsou adekvátní situaci (jestli je to na prázdninách hrozné apod.). Na syna rozebrání situace zabíralo.