Diskuze : Hlavní : Respektovat a být respektován

Pam-pelo, moje otázka se týká knihy RaBR. Ta nějak definuje mocenské chování. Je podle její definice zákaz randění mocenský nebo ne?

jako mocenský
No, už koukám, proč spoustu rodičů svoje děti nezsvládá, když zákaz něčeho bere jako mocenský zásah do jejihc soukríomí.
To není mocneské, to je přirozený důsledek jednání člověka, ensplníš A, nebude B.
Nesplním úkol, sníží se mi plat, neuklidím, budu ve špíně...neuvařím, budu mít hlad...
Nenaučím se látku (tj. nesplním svůj úkol), nepůjdu ven.

Proč v tom hledat složitosti?
Pak je vidět, že mnozí žáci nerespektují ani učitelkua její chování mají za mocenské , což se jim zdá nefér.
Mocenské postavení ale ejdnou bud zaujmat i šéf...a zas to bude nefér, ne?
Prostě tak to v život je.

Osobně narážím na problém co když jsou ty důsledky pro deti ne tak přehledné nebo nevýznamné? Např pokud skáčou do kaluzi a jsou mokri co za důsledek pro ne plyne? Mé dětí jsou schopné být venku do polozmrzla i s mokrým odevem. Ne vždy jim mohu říct že nebude pohádka, čtení, sladkosti.. protože prostě po příchodu domů nic takoveho neplanujeme no a zakazovat dítěti večerní pohádku už ráno je docela k ničemu. Takže v tomto směru tapu a vymýšlím možnosti jak to vysvětlit a pak už řvu a plácam. Protože informace že nebudou moci jít ven je v tu chvíli pro ne vzdálená a něco o nemoci jde jedním uchem sem a druhým pryč.

Mít rodiče s přirozenou autoritou mající respekt (i když přirozená autorita má vždy respekt) je pro děti největší dar.
Taková přirozená autorita má přirozený repskt, má ale i důvěru a lásku.
Přirozená autorita nechává děti dělat chyby, pokud možno tak, aby se na těch malých a bezvýznamených poušili.
Přirozená a láskyplná autorita rodiče přirozeně respektuje dítě...a nemusí na to mít příručky.
Jenže my se učíme od našich rodičů...a mnohdy jsme tohle od nich nedostali a tak tápeme a čteme různé moudré knihy a učíme ses dítětem "zacházet" - ale dítě není stroj, kdy zmáčkneme tohle a ono se stane tohle.

Respekt je fajn, ale rozhodně oboustranný...a měli bychom být i dítěti VZOREM...pokud chceme, aby nás respektovalo, muíme se taky s respektem chovat k jiným lidem...na to se často zapomíná.

Dítě se nejvíc učí nápodobou...a kopírováním rodičovského chování.
Spíš bysme si měli nastudovat, jak se máme chovat k druhým ( i k svým blízkým - rodičům, prarodičům) my sami.
Nač je dítěti vysvětlování, co by mělo a jaké má co důsledky, když pak doma vidí něco jiného.

Mirku, já žádný tlak nevyvíjím - já to řeknu dopředu jasně:
(jako, že dokud puberťák nebude mít učení v kompaktním tvaru a neprokáže znalost např. z dějepisu, z kterého donesl kuli, nepůjde v neděli večer s holkama ven)
a on ví, že to splním.

Snažím se zvážit, co vše je z mé strany nutné vyžadovat, a podmínky dodávám s dostečně dlouhým předstihem. Jsem ochotna vyjednávat (například vyměnit vysávání za vytírání či zalití zahrady za přípravu večeře)