Diskuze : Ostatní : Tetování

Lefff, tohle považuji za zralé uvažování

Tetování mám posledních pět let, na rameni, letos jsem přidala minimalistické "geometrické" na vnitřní straně pravé ruky. Moje sedmdesátiletá matka to nese špatně a žádá moje pubertální děti, aby mi takové věci zakázaly. Ovšem ona nese špatně i to, že syn má dlouhé vlasy, protože to "je pro holky". Mimochodem, ani já, ani syn jsme neměli v úmyslu vybočovat z řady a vysílat punkové signály, prostě se nám to líbilo a bylo to pro nás důležité.

Měla jsem milého, je to dvacet let. Měl krásné, originální tetování na paži. Ptala jsem se ho, jak dlouho to tetování má a jestli se mu pořád líbí. A řekl mi, že ho má asi 3 roky, motiv se mu líbí, ale znovu by se tetovat nedal. Říkal, že se v podstatě zařadil mezi tetované, čili nic originálního na tom nebylo.

Na tetování mám názor neutrální. Precizně vyvedené motivy se mi líbí, laciné kérky co do motivů a provedení mě odpuzují. Dvacet let jsem se přemlouvala, že z touhy po tetování vyrostu, ale nevyrostla jsem, a tak, když jsem našla motiv, který ke mně z mnoha důvodů sedí, nechala jsem si jej vytetovat od pečlivě vybraného tatéra. Tetování je na místě, které nemusí být viditelné, takže by při případné změně zaměstnavatele vadit nemělo.
Plnoletému potomkovi bych tetování jako takové nerozmlouvala. Tetování v podobě rukávu se mi většinou nelíbí. Pokud by dítě stálo o můj názor, řekla bych mu, že já bych začala menším tetováním, abych zjistila, jak se s ním sžívám a jak tu proměnu vnímám, a pak teprve bych rozšiřovala.

Aneb jak si rodič myslí, že to rozumně, ale velkoryse! vysvětlí svým dětem, které zmoudřele pokývají hlavou a místo tetování raději otevřou knihu.