Diskuze : Hlavní : Fobie a strachy

valkýro,já tu ybdlím s přestávkama od narpzení.Byla sem tu v pohodě třeba ěmsíc sama,a najednou po operaci bum,fakt ze dne na den totál panika

Nezbavila,jen se kapilinku otupila.Bojím se být přes noc doma sama.Ale fakt naprostá panika - pocení,arytmie,zvracení,rozklepu se.Dřív sem dokonce prochodila i noc venku,protože sem nebyla schopná bejt v baráku. Ted už tu vydržím aspoň s dítětem,ale musím mít zaplé tlumené světlo a potichounku klidnou muziku.Bejt tu uplně sama bych nedala.Přitom mám barák plnej psů,který ječej an první našlápnutí takže aby se sem někdo chtěl vloupat,je dost enreálné.

To by bylo skvělé. Nemusí mravence milovat, stačí, když ho nebudou paralyzovat.

To jsem právě myslela. Jestli má smysl snažit se nějak to postupně "obrušovat". Napadlo mě, třeba tím focením. Syn fotí krásná makra hmyzu, je trpělivý, čeká na záběr...tak třeba kdyby zkusil fotit ty mravence...nevím. On to popisuje tak, že mu nevadí ani tak jednotlivý tvor, jako spíš ten hemživý pohyb. Nejde o nechuť nebo odpor, jde o fobii, iracionální paniku. Syn např. loví kešky a je ochoten se pro ně plahočit do horoucích pekel, ale když pak kolem skrýše leze pár mravenců, nedokáže si pro schránku sáhnout.

K dotazu , zbavila jsem se, resp. fobie se dost zmírnila. Jedná se o fobii z bouřky. Používala jsem na to KBT metodu, kterou jsem se naučila na stacionáři v PCP Praha. Tam jsem ovšem nebyla kvůli fobii, ale kvůli poporodní depresi po porodu první dcery. Fobii tam se mnou nikdo neřešil, ale ten nástroj - KBT - jsem pak použila pro samoléčbu. Jo, dali mi tam brožuru o fobii z bouřky, tak tu jsem si pročetla. Je to už 8 let, od té doby jsem zvládla docela velké množství bouřek s větším či menším strachem, ale panika mě už nechytá. Neocitla jsem se však od té doby v opravdu silné a nebezpečné bouzřce třeba na horách, tak nevím, to by se ta moje fobie mohla možná zase spustit.