Diskuze : Hlavní : Vztah k sobě

Dokud mi to, že dělám něco pro druhé přináší radost, je to ok. Když citim, ze radost ztrácím, uberu.

A to, ze někdy chuť někoho poslat někam a zarvat na nej, a já to neudělám, neberu jako popírání sama sebe, ale jako určitou morální vyspělost a schopnost se obvladat.

Jinak jsem asi zdravě sobecka, mám se rada a poznam, kdy mi v něčem není dobře. A tak to změním.

Mám pocit, že většina mého života je o popírání sebe sama
Jsem v jádru asi dost zlá, nevybíravá a zlomyslná a vím to a bojuju s tím neustále... Asi jako s tím, že každý má v sobě černého a bílého vlka a záleží jen na něm, kterého bude krmit a nechá ho sílit - jen já teda říkám, že svého temného vlka naopak krmím a překrmuji, aby byl nacpaný a líný a neútočil (a své zlé já uspokojím temným humorem )
Takže svému okolí neříkám natvrdo co si myslím, pokud se mě nezeptá, a i pak vše zmírňuji a snažím se o empatii... Hodně věcí dělám pro radost a štěstí druhých, ale umím (většinou) udržet hranici přijatelnou pro mne... Někdy mě to ale stejně pohltí a pak se v tom plácám...
A když už je toho příliš, potřebuju utéct a chvíli si být sama a někdy si vykřičet všechny zlé věci, co se mi honí hlavou...
Nejvíc se děsím toho, že jednou přijde chvíle, kdy věkem nebo duševní nedostatečností nedokážu ovládnout sebe sama a začnu nahlas říkat všechno, co mě napadá...

Půlko, něco trochu podobného má můj manžel. Když v práci v rámci týmu řeší nějaké opatření, už si zvykli si z něj utahovat: "co kdybys místo výzev, co my si myslíme a navrhujeme, řekl, jak to konkrétně uděláme, stejně to už máš rozmyšlený a v zásadě navržený - že bychom si ušetřili spoustu času a ty nám nebudeš nadávat."

Inko, přesně, rovnováha musí být. V partnerství se to prostě bez kompromisů neobejde, ale mělo by to být vyvážené, ne aby se pořád obětoval jen jeden. A stejně tak s dětmi. Jasně, malým dětem se člověk musí přizpůsobit většinou trochu víc, ale taky zase ne úplně ve všem.

Samozřejmě chci, aby byl manžel šťastný, ale pokud by to znamenalo popírat sama sebe, asi by to nebyl vhodný manžel. Děláme se šťastný navzájem.
Syn taky chci aby byl šťastný, ale asi by ho to netěšilo, kdybych z toho byla nešťastná já.
Prostě to chce rovnováhu.