Diskuze : Hlavní : Přirozený porod

Modřinko "Celé těhotenství ukázkové, porodnice celkem přátelská. Jenže zjistili, že dítě je víc jak čtyřkilové a začali prudit hned první den přenášení. Vytrucovala jsem si týden a jeden den, průtoky byly hlídané a zcela ok, přesto z toho dělali psycho. Jsem přesvědčená, že kdyby mi dali pokoj a nemusela jsem se neustále bránit a vysvětlovat proč nechci krásný a rychlý porod po vyvolávačce, ale "přirozený porod", byla bych porodila normálně. Nakonec jsem ze strachu z velikosti miminka povolila, dítě 4,4kg bylo venku 35 minut po zavedení tablety"

Až na drobné detaily, jako váha a počet minut popisuješ můj porod. Pro mě to nebyl výstřel z děla, ale masakr. Ta zrychlená bolest byla strašná. Věřím, že přirozeně bych za pár dalších dnů porodila méně bolestně, neb by k otevíraní porodních cest došlo postupně, nikoli násilně. Výhrůžky, kterými mě donutili nastoupit k vyvolání porodu tu psát nechci.

Tak ovladat rev pri porodu (abych nahodou nekoho neurazila nebo nevypadala hystericky) mi pripada naprosto kontraproduktivni. Telo se musi uvolnit a k tomu krik krasne pomaha.

sarmi, připadá mi to dost podobně jako tobě, akorát ta poslední maminka, co ještě nerodila, mi je nakonec nejsympatičtější, protože ta mi jediná přijde, že se nestylizuje, i když to dost možná je únavou. Vypadá strhaně a dalo by se jí hádat i čtyřicet, ale to mlže dělat těžké těhotenství (nedávno jsem koukala na svoje fotky z posledního těhotenství a taky celkem maso) a taky evidentně zatím neměla moc lehký život (a nejspíš v tom provlhlém plesnivém baráku se čtyřmi kluky z nichž jeden je autista a manželem toužícím po dalším početí ani mít nebude).

Z reakcí v diskusi je evidentní, že Withepino téma vůbec není od věci, rozlišování výše uvedených pojmů je zjevně stále problém. Musím souhlasit, že se ČT opravdu podařila krásná ukázka. To, že Pavla rodila doma je okrajové, jde to i v nemocnici.
Kateřinin porod mi hodně připomněl muj vlastní první porod. Ač se udělalo hodně pro to, aby byl přirozený, skončilo to injekcemi na otevírání, oxytocinem (špatně sestouplé a zamotané dítě) a rupturou třetího stupně. Po fakt dlouhém a náročném porodu jsem těsně po porození taky byla vyčerpáním mimo, prý jsem na chvíli i omdlela, na dítě jsem vubec nemyslela, první jasnější vzpomínka je až na sestru držící nade mnou dítě, které už bylo chvilku na světě. Prý jsem se po něm ale hned začala sápat (což si pořádně nevybavuju) a následně se dostavila ona euforie a neskutečný příliv energie (fyzicky jsem ale nebyla s to se postavit většinu následujícího dne}.
Druhý porod v téže nemocnici a teoreticky s tím samým doktorem (akorát tentokrát přišel jen při příjmu a pak zašít poranění) - hladký přirozený porod jen s PA, rušený akorát těma prokletýma monitorama. Malou jsem vnímala hned jak vyklouzla, PA mi jí rovnou podala. Kupodivu ta euforia nebyla taková, malou jsem byla naprosto okouzlená, ale žádný euforický nával energie, ale nejspíš proto, že nebylo třeba, byla jsem naprosto v pohodě a při síle. I když jsem byla s průběhem prvního porodu vzhledem k okolnostem spokojená, tak ten druhý jsem si svým způsobem fakt užila a bylo mi po něm strašně krásně. Jako prase ovšem bolely oba, i když každý jinak A hlasivky jsem si vyřvala taky u obou, někomu to prostě hodně pomáhá a o žádný divadlo nejde, já tam ostatně byla většinu doby naprosto sama.

taky jsem u porodu hodne kricela, neslo to zadrzet.
ten ulet "shut up" ji ale 100% verim, byla napojena na manzela, prozivala kontrakci a nekdo do ni stoural a chtel merit neco, co mohlo jednu kontrakci pockat...