Diskuze : Ostatní : Vážím 100 kg - akce start

"mně ranní vstávání opravdu nevadí a miluju rána"

Já také, když je to mezi 7 - 9h
Probudím se bez budíku, vypravím se bez stresu, v klidu se nasdnídám a mám vyloženě chuť a náladu do práce (nebo jakékoliv jiné aktivity).
A věřím, že nejsem sama.
Skřivanů, kteří sami od sebe procitají ještě za noci, je možná dokonce menšina, ale nějakou hloupou setrvačností se podle nich v našich končinách stále řídí veškeré fungování.

Já vstávám pracovně celoživotně - což už je drahně let, v 5,20. Šupajdím do koupelny, meju se, maluju, pak udělám snídani sobě, dalším lidem a zvířatům, jdu ven se psem nebo nakrmit zvířata a v sedm už snídám v práci a komunikuju s lidma. Masakr byl, když jsem do toho všeho ještě vodila děti do školky. Dojížděla jsem a klusali jsme už po šesté hodině. Takže jsem vycvičená, ale radost mi to nedělá. To mám vlastně na volnu nejraději - pomalé vstávání, jak si tělo řekne, povalování.. Spím tak sedm hodin, na nepřerušovaný spánek už jsem dávno rezignovala, když nespím, tak ležím a odpočívám. Nejraději spím u televize nebo u topení spolu se psem a kočkou. Ale pak musím vstát a jít spát.
Těším se, až mi jednou tohle ranní martýrium skončí.

Huso, já to nesnášela ani v mládí.
Pamatuji si to zcela živě, pocit, jako by mi za živa trhali mozek na kusy.
Noční buzení na mateřské tomu pak nasadilo korunu, to bylo regulérní mučení.
Závidím přizpůsobivým lidem, kteří jsou schopní fungovat kdykoliv, pracovat třeba na směny. Mě by to odrovnalo.
A naprosto chápu, že lidé v režimu, který jim není vlastní, nedokáží udržet životosprávu a váhu. To musí být velká zátěž, permanentní stres.

Slonisko, tenhle strašný stav spánkové kocoviny mívám kolem 4.hod ráno, když mě pes vyžene ven. Motám se jak opilec.

Já když jsem musela vstávat do práce v 6.30, tak poslední zhruba tři roky mě budík vzbudil vždy uprostřed nejhlubšího spánku, bylo to, jak když mě práskne palicí. V prvních minutách jsem nevěděla kdo jsem, kde jsem, co se děje. Pak jsem se potácela bytem jak po mrtvici, všecko jsem dělala automaticky, vůbec jsem nebyla schopná vnímat, někdy jsem si ani nevzpomínala, jak jsem se dopravila do práce. Probudila jsem se, až když jsem si v práci vypila hrnek silného černého kafe. Zajímavé je, že v mládí jsem to tak neměla, to jsem se budila i sama bez budíku, hned jsem vyskočila plná energie.