Diskuze : Hlavní : Porod doma

Huso méme nejstaršímu dítěti je 13 a zkušenost (čtyřnásobná) z jedné vyhlášené pražské porodnice není zásadně odlišná. U dalších dětí jsem si pravda nenechala všehcno líbit a u posledního porodu jsem na ně byla i hnusná, zejména když za mnou přišla dětská sestra sepisovat anamnézu (kterou měla v dokumentaci, docházela jsem tam do rizikové poradny a vše se sepisovalo pořád znovu a znovu) a já měla po dvou minutách kontrakce, tak jsem jí v momentě, dky jsem se dokázala pořádně nadechnout, poslala tam, kam anis lunce nesvítí. Ale že by dnešní matky (nejmenšímu dítku je šest) musely mít radikálně odlišnou zkušenost, to si nemyslím.

Moje mamka má velmi silný zážitek z prvního pohledu na mě. Narodila jsem se asi v 37 týdnu, 52 cm a 2 kg. Prý na mě jen visela suchá kůže a trčel mi nos, myslela si, že taková kostra nemůže přežít. Jestli někomu přijde v pohodě, že nezavolá záchranku, když vidí asi kilové miminko, nemůže být snad normální. Ach jo.

No, já jsem rodila v 80. letech, dvakrát. Manžel se sennou musel rozloučit ve vestibulu, sestra mě natlačil a do výtahu a adieu, manželé u porodu neexistovali. Ani žádné návštěvy, ani telefony. Sepsali se mnou anamnézu, oholili mě, dostala jsem klystýr a šup se mnou na hekarnu. Tam se jim zdálo,bez to nepostupuje, Pichlík mi oxytocin, to už se pak nedalo ani číst. Pak přišla sestra a "pan doktor vám píchne vodu" a potom šup na sál. Myslela jsem, že už budu řídit, ale na, jen jsem se tam sbíječka a brečela a dva maníci na štaflích nade mnou opravovali zářivku. Taky mi jedna soucit a sestřička říkala" vy nadelate s porodem, počkejte až vás budou bolet zuby! Samotný porod mě nebolelo vůbec, zato sítí 22 stehů bez umrtveni, to bylo zuzo. Dostala jsem vynadání, že sebou skubu a poté ctyricetstpnovou horečku.Trvalo to 45 minut, než mě zásilku. Pak mě nechali 2 hodiny na chodbě, dítě mi je letmo ukázali a odnesli ho na novorozenecke, odkud nám děti po třech hodinách vozili na kojení. Byla jsem v šesti lůžkovém pokoji, měly jsme společnou sprchu pro celé patro, hnusné olezle kachličky z 50. let, rezavé sprchy, z nichž cural vlažný pramínek vody. Vložky byly prkna a na každé vizitek jsme musely ležet s roztaženýma nohama a ukazovat vložky. Udělali nám přednášku o nutnosti kojení a ukázali nám, jak se koupe miminko. Můj BM viděl svoje dítě až 5 dnů po narození, když si pro nás přijel do porodnice. Mám pocit, že dnešní maminky by takové podmínky nedaly a my jsme byly řady, že se o nás ti přepracování a kolikrát protivni doktoři a sestry starají a že nemusíme rodit doma a bát se, že umřeme my nebo naše dítě. Pro svoje děti bych udělala cokoliv a malé nepohodlí pár dní v porodnici je to nejmenší.

Je to jedno, nebo spíš podmínka je ažaž, já bych jim nedala žádný trest. Ti lidé jsou asi chudáci, nevědomí, více než prostí, to jinak není možné. Co si kdo na nich vezme?

to záleží na tom, jestli lze či nelze věřit tomu, že se např. dítě přisálo. Pokud se dá na základě pitvy něco z toho potvrdit, pak bych určitě netrestala matku , fakt těžko říct, jestli byla s to takhle něco rozumně vyhodnotit.