Diskuze : Ostatní : Vánoce

Ale ta ty školní besídky,jarmarky,zas někdy skončí a třeb budeš ještě vzpomínat

Právě... některé věci děláš prostě proto, že je to správné a cítíš , že by prosazení tvého postoje ublížilo. Nezbaví tě to však pocitu, že je to tím pádem povinnost i když se to třeba povede a líbí se ti to, děláš to, protože musíš. Myslíš, že můžu mladší dceři říct, že mě její školní jarmark ani trochu nebaví a ještě se kvůli němu musím omluvit v práci nebot začíná ve tři? Vím že si dražbu chlebíčků nakonec užiju, ale radši bych šla cvičit no

je to těžké ... bývala jsem úsporná relativně vždycky, ale když byly holky malé tak jsem se snažila víc a některé věci se zažily. Nikdy jsem třeba nepekla vánočku, uměla bych to, ale vím, že bych jí párkrát udělala a už by jí chtěli pořád
cukroví - velmi brzy jsem zneužila tchýni, že peče ona, ale nechala jsem si perníčky s dětmi. Letos jsem oznámila, že perníčky nebudou. Mladší dcera skoro plakala a tvářila se na mě, že ruším zažitou tradici. Zrušení čokoládek na stromečku teda přijala, ale původně se také netvářila. Světýlka venku taky už nejsou zdaleka tak jako dřív, letos se už netváří ani manžel, že by se mu do nich chtělo.
Trávíme Štědrý den s babičkou a s dědou. Oni žijí od sebe. V sobě si nesu, že bych je už odstřihla a pocitově je tam nechci, ale rozum mi velí, že to říct nemůžu. Děti ani manžel by to nepochopili. Večeři tak chystám pro 6 lidí i když babička s masem pomůže.
A toho je ... říkám tomu, že mám pečovatelskou krizi

dámy chtěla jsem poděkovat těm, které mají Vánoce ve škatulce "povinnost". Už jsem se cítila poškozená a těší mě, že nejsem sama. Osekávám co jde, ale není to přijímáno s nadšením. Ale když mě to táááák nebaví
nevadí mi výzdoba, trhy a takový ty věci v exteru ... ale co všechno se dá nacpat do kolonky "děláme hezké Vánoce" (z čehož většina leží na ženě) mě dokáže položit

Já jsem asi něco mezi. Na Vánoce se těším jako na vybočení z režimu, víc se vyspím (plánuju dovolenou od 20.12 do 5. 1.), uvidíme se s příbuznými atd. Na druhou stranu je to trochu tlak - vymyslet a opatřit dárky, upéct cukroví, vánočky, pořídit stromek (kupuje manžel, zdobí děti, ale je třeba na to myslet), do toho různé předvánoční akce (naštěstí se různé "besídky" s věkem dětí velmi omezují) ... To si pak člověk 26. 12. opravdu skoro oddechne, že "už je to za námi" U nás tedy navíc Vánoce moc nejsou obdobím "klidu", protože přejíždíme mezi domovem a babičkami, letos mezi svátky a Silvestrem obě děti sportují, každé jinde ... Vlastně je to všechno hezké a v podstatě se těším, ale zároveň to určitě není o tom, že "Vánoce jsou svátky klidu" Navíc hned na začátku ledná má syn 18. narozeniny, takže z "dárkování" a oslav jen tak nevyjdeme ...