Diskuze : Hlavní : Holka nebo kluk - babské rady

Tvojí sestře rozumím. Já jsem vždycky chtěla jenom dcery, okolo mě byla sestra a sestřenice, s klukama jsem to neuměla, vůbec jsem jim nerozuměla atd.
První dítě máme holku, u druhého jsem nepředpokládala nic jiného. Když mi na UTZ řekli kluka, tak jsem to málem nerozdýchala, chovala jsem se hrozně, až do porodu jsem doufala, že se spletli. Na UTZ ve 30tt mi jiný doktor řekl, že to na kluka moc nevidí, to jsem byla ráda!
No a pak se narodil syn a já dodnes (11 let) nemůžu pochopit, čeho jsem se bála. Syn je úžasný, ještě máme jednoho 3letého a to, co mi dříve přišlo u kluků divné, jiné, mě vlastně hrozně obohacuje.
Zezačátku mi pomohlo kupovat si krásné klučičí miminkovské oblečky a taky se nedívat kolem sebe na syny druhých. Tenhle bude TVÉ SESTRY VLASTNÍ a to je fakt úplně něco jiného. A lásku si chlapeček donese na svět s sebou. Ať se tvá sestra ničeho nebojí!

ja myslim ze to sestru prejde jen co ten prcek vykoukne na svet

ja mam prvniho kluka , druhe dite jsem strasne chtela holcicku , rekli nam na UTZ ze to bude kluk , bylo to v 97 roce , no orvala jsem to jako krava ze jsem chtela holku , nakonec se dite narodilo po terminu a ja mela vycitky ze k nam ani nechce ...no a vykoukla holka
po letech se nam narodilo 3 dite a to jsem dobrovolne prohlasovala ze radsi kluka , ze holcicku uz mam a je tak neuveritelne slozita , clovek ji porad klestil cestu , ze bych radsi toho kluka , s nimi je spousta veci jinak ...
takze jak nekdo psal , kazdy muze vyslovit sve prani , reakci jsou nejake ty emoce , kazda zena to nejak ma , ale ve vysledku si stejne nevyberes a to dite milujes nadevse at je to kluk nebo holka ...at si sestra koupi nejakou dobrou cokoladu a necha to ulezet

Já si zase strašně přála první holčičku a druhého kluka. První sice je děvče, ale chováním a oblékáním spíše kluk. Druhá opět holčička, tentokrát ta pravá princeznička parádnice, fiflenka. Protože jsme nadále toužili i po chlapečkovi, šli jsme do třetího dítka a opravdu se narodil klouček. Jenže je to dítko od narození strašně náročné, ale fakt strašně!!! Nakonec jsme se v jeho 7 letech dozvěděli, že má nesocializovanou poruchu ADHD... Není to "jen" hyperaktivita, je to mnohem mnohem horší. Klouček je na práškách a ač je ve škole velmi chytrý, tak chování je drastické, některé situace prostě vůbec nechápe a raději volí útok, než vyčkávání, co se z toho vyvrbí....
Přeze všechny problémy, které s dětmi mám, je všechny strašně moc miluju a je úplně jedno, zda je to děvče nebo klouček. Všichni tři jsou moje poklady.
Ať je sestra ráda za to, že vůbec mimi čeká, mám spoustu kamarádek, které by daly za mimi vše, ale ono nepřichází...ani po umělku...

To bych si tedy netroufla tvrdit ani u jednoho pohlaví.
Mám kluka, co je celej po mně a holku, které nerozumím ani za mák.

Ono je dost zásadní jestli chtěla miminko nebo "holčičku". Tohle upínání se na jedno pohlaví je koledování si o zklamání
"
Ale až ho po porodu bude mít v náruči bude jedno jakého je pohlaví, fakt. A než si "všimne " že je to kluk, ta zapomene že to chtěla jinak