Diskuze : Hlavní : Tábory

Taky jsme dělali za dopisy a balíky dřepy nebo kliky, kdo je uměl.

Jo, pravda, když byl syn malý, posílala jsem pohledy s autama- čím víc rozličných značek a modelů, tím lépe.😃

Mladší syn naopak rád pohledy dostává a vůbec mu nevadí, že musí předvést např. psa nebo skákat jako žába
Posílám tak pět, šest pohledů s kočičkama a pejsky. A to jezdí na dva turnusy.
On je ale táborové dítě, kvůli táboru chodí na kroužek kytary a jednou (je mu skoro 11) chce dělat instruktora.
Je tam se svým otcem a jezdí tam od svých tří let a s dospělými, kteří tam jezdí roky, si od malička tyká.
Zítra za nimi jedu, je oficiální návštěvní den.

Starší syn ale na tábor jezdil nerad, byl asi jen třikrát a většinou jsem pro něj z nějakého důvodu jela dříve (fingovaná zlomenina ruky apod.) Pro něho by byl pohled nebo dopis za trest.

Byla jsem na několika různých táborech, ale dřepy za dopisy se nedělaly nikdy, to jako mělo být za trest nebo proč?

Na rodičích mi nevadilo nic, dostala jsem tak jeden dopis za tábor, na návštěvy nejezdili a balíky neposílali a vůbec mi to nechybělo, ani ty sladkosti. Myslím, že právě kouzlo těch táborů bylo zažít nějaké dobrodružství daleko od rodiny. Ale já tedy jezdila ne jako malinká, ale až tak od 10 let.

To asi nikomu nepomůže, protože tohle asi nikdo normální svému dítěti dnes neudělá, ale nelibilo se mi, že mě naši na ten tábor dali. Bylo mi sedm, nikoho jsem tam neznala a nejsem úplně extrovertní (spíš vůbec), takže jsem tam tři týdny trpěla jako outsider. Jo, byla tam ségra (se kterou jsem se moc nemusela), ale v jiném oddíle. Trochu nechápu, že jsem v sedmi/osmi musela na tábor, ale ve 14 jsem byla malá na to, abych šla na intr.

Nikdy nepošlu dítě samotné někam, kde nikoho nezná, pokud po tom nebude vysloveně prahnout samo.