Diskuze : Hlavní : Tábory

Také jsem nechtěla jezdit na tábory, ale musela jsem. Matka byla sama, babička stará, tak co se dalo dělat. Nějak jsem to dala, ale to se jezdilo ještě na tři neděle. Dnes jsou tábory krátké, tak je to pořád lepší, než když se bude sám doma nudit a sedět u počítače. Málokteré dítě se těší na tábor. Většině dětí se tam nechce. Záleží také na míře toho nechtění. Pokud vidím, že je to vyložený nesportovní introvert, který má jet na tábor, kde nikoho nezná a hrozně stojí o to, aby tam nemusel. Tak bych ho tam nenutila.

Počítám, že po pár dnech pro něj jedeme a bude to na popud vedoucích.
Ale těch pár dní odpočinku nám za to stojí.
On je fakt na zabití, kombinace poruch a blbé povahy, ani babičky už ho nechtějí.

Další možnost už je jen nějaký ústav.

Ty bys děti nenutila, a staší Ti jede z donucení

Lorax, a umíš si představit situaci: máma samoživitelka, rodiče po smrti - a co s klukem o prázdninách??? Když si vezme neplacené volno, může v září dostat padáka. Nehledě na to, kdo je asi bude ty dva měsíce živit...
Já bych se mu situaci snažila vysvětlit, já musím do práce, abych potom mohla být s Tebou. Sám být doma nemůžeš (klidně příslib, až Ti bude xx , budeš už doma sám..), není jiné řešení. Budou tam stejně staré děti, bude to fajn.
Co vidím v okolí, děti netáborníků většinou též jezdit nechtějí...
Není nutné mít připomínky, no jo tábor, já z toho mám trauma doteď... to dítě tohle vnímá jako informaci - máma měla trauma, já budu mít trauma..

Zalezi na tom, v jakem stavu se vraci. Pokud vysmatej a veselej, vyjadrila bych ucast. Vysvetlila duvidy. Konec koncu, pokud by bylo zle, dojedete pro nej.