Diskuze : Hlavní : Výchova a trestání dětí

Asi námět pro clanek

"tatínek nesmí? Vůbec si nemumím představit, jak to může fungovat."

Bouřka to psala vyloženě s nadsázkou, dala tam frajerskýho smajlíka

"Úplný vrchol byl, když mi bylo asi 14 a ano, trochu jsme se pohádaly s mamkou a prostě jsme po sobě křičely (ano tyhle věci se dějou i táta s mámou po sobě někdy taky křičeli nic z toho by mě tak nevadilo, ty lidi se mají pořád rádi i když se někdy pohádaj) a pak tam přišel táta teprve z venku, takže vůbec nemohl z té hádky nic slyšet, ale prostě úplně automaticky se o točil na mě a spustil: "Nech tu mámu na pokoji!" Přitom fakt nemoch vůbec vědět o co v té hádce šlo, absolutně nic nemohl do té chvíle slyšet, o co se tam jednalo, ani kdo tu hádku začal, nic! Ale prostě úplně automaticky šel proti mě. Jako pokaždé. To mě asi tehdy úplně dorazilo "

Nemáš po mámě co řvát. Otec zakročil správně, můj manžel je ze staré školy, kdyby po mě puberťák řval, zakročí nejen slovně.


Jednotnost důležitá je, jako rodiče nejdeme proti sobě. V některých věcech rozmazluji více já, v jiných manžel. Já se o děti více bojím, manžel občas povolí věci, ze kterých mě vstávají vlasy na hlavě, ale snažíme se táhnout za jeden provaz.

Taky jsme nebyli jednotní a děti měli prostě svůj vztah ke mně a svůj vztah k manželce. Důležité bylo se snažit je neupřednostňovat, což se nám stejně nepovedlo. Ale aspoň ne jeden jednoho a druhý druhého.

Ono, když je každé dítě jiné, má jiné problémy, požadavky, potřeby, tak je to těžké. Druhé dítě trochu doplatilo na velké a hlasité problémy prvního (silný ADHD, dyslektik, dysgrafik, problémy s reflexy, astma, ....), zatímco to druhé mělo problémy méně viditelné a konzervativní, více práškové (středně těžkou poruchu imunity, občas záchrana ve špitále na kapačkách, nemožnost chodit do školy, astma, později Crohnovu nemoc), takže jsme přehlédli dyskalkulii a ADD (bez hyperaktivity, snílek). No přehlédli, nepřehlédli, ale jak jsme řešili jen dyslexii a ADHD u prvního (a vykašali-li se na motoriku, dysgrafii atd.), tak už jsme tu dyskalkulii prostě nezvládli. Měli jsme od kamarádky návody, co dělat, jaké hrát hry atd. Ale nezvládali jsme. Postupně jsme to doučili a dítě absovovalo nakonec gympl taky za vydatné pomoci, hlavně bratra.

Ale co se týče jednoty, v mladším věku jsme ji moc neměli, navíc jsem se často zjevil po týdnu ze služebky a vstávaly my vlasy na hlavě z manželčina přístupu. Tak jsme prostě zvolili dvojinstanční přístup. Prostě děti se mohly ke mně "odvolat" a moje laskavá manželka unesla, když jsem její názor změnil. Já se snažil to moc nedělat, ale někdy to nešlo, byla moc tvrdá.

Když o tom tak píšu, tak vlastně kvůli její pokoře vůči mně jsme měli jednotu. To jí musím někdy říct...

Jo aha, on může, ale nemusí, protože navykl děti, aby ho neobtěžovaly . V tom případě principu rozumím. Já bych ho za to klepla, ale je mi jasné, že to tak bývá.