Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : březen 2002

Altamiro, teda deti ti krasne rostou, ja si kolikrat rikam, ze by bylo fajn, kdyby mela amalka taky aspon o dve kila vic, ale u holcicky, to zase tak nevadi.
A neboj, ten domek urcite taky jednou vyjde. O domku taky uvazujeme, ale zatim az za par let, ted si zrovna kupujeme byt.

Radi, vitam, klidne se pridej, aspon ten brezen trosku ozije.
Koukam, ze mala je narozena na MDZ :-)

a tady posilam na ukazku nase skorodvojcata

Emcaku, teda ty jsou šikovný!!! Adam měl 114cm a 19kg, Barunka ve 30ti měsících 91cm a 12kg. Děkuju za držení palců, snad se to už konečně povede.

U vás musí být krásně, tady v Praze je taky hezky, ale někde venku na čerstvém vzduchu to musí být úplný ráj. Dneska jsme stály s dětmi pod rozkvetlou třešní a poslouchaly ten hukot. Pak jsme viděly 3 zápasící veverky a mravence v "našem" stromu, Adam už utrhnul první pampelišku a čichaly jsme k fialkám. Byly jsme venku 4 hodiny a Barunka už ani nepotřebuje kočár. Fakt si tohle jaro užívám. Už mi chybí jen domek někde mimo Phu a 3. mimi:o))

Emcáku, omlouvám se za prodlení, byla jsem se synátorem na operaci s nosní mandlí a jak si sama naznačila, samé kňourání (to je jeho obvyklá reakce na veškeré životní ústrky), ječení, řev,... Jsme z toho ještě všichni vyklepaní. Nejhorší byly první dvě hodiny od probuzení z narkózy,kdy se nesměl napít....

Jsem z Prahy 5, nejraději bych bydlela někde úplně mimo, ale kvůli práci musíme zůstat tady. Mám slíbeno, že když se povede 3mimi, budeme se stěhovat někam do domečku.

To určitě manželovi vysvětlíš, že bys chtěla ještě mimi. Riziko je vždycky, ale nesmíme se kvůli tomu takhle držet zpátky. Můj mi taky řekl, že už další nechce (protože byly nějaké problémy) a jak se teď snaží!!!

Emcáku, druhé dítko taky čeká tříletá, ale až v červenci. Jinak synátor byl pochválen a oproti obvyklému vyrválu při odběru krve, prý zatnul zuby a ani nemuknul. Hned mi volal z tátova mobilu, že má pro mě překvápko:o)
Snažíme se ještě o jedno miminko, ale nějak se mu k nám nechce.

U nás byla oboustranná závislost dána hlavně tím, že nemáme hlídání. Děti jsou stále se mnou, max. s manželem. Babička přijde občas na návštěvu a ostatní příbuzenstvo a "přátelstvo" záměrně nezatěžuju (jejich čas ještě přijde). Tak je to prostě moje vina. Ale klučík je to vážně šikovný. Přestává být maminčiným ubuleným mazánkem a začíná se profilovat, jako moudrý citlivý a pozorný mladý muž.

Děkuju za podporu, občas sem juknu, tak se tady můžem vidět. Pa.

Vidím, že tahle diskuse vážně moc nežije. No, ale aspoň se tady mohu beztrestně vypovídat. Dneska jde můj syn (narozený 6.3.2002 po čtyřech letech snažení císařským řezem pro KP)na preventivní prohlídku a odběry krve, možná dostane i očkování. Všechno jsem s ním probrala, nejdřív strašně vyváděl. Nechtěl nikam jít a nic si nechat dělat. Potom se s tím smířil a souhlasil, že půjde. Všechno jsem nachystala, připravila, v hlavě srovnala, co potřebuju zjistit od pediatra - a ráno chtěl syn "už teda jako jít", ale že chce jít s tatínkem. Prý mě chce překvapit, jak moc bude statečný. A šli. Já tady brečím do čaje a je mi hrozně. Určitě je dobře, že se konečně začíná osamostaťnovat, vždycky byl mamánek a já byla jeho důsledná ale stále rozmazlující máma.

Já vím, že je to dobře, tak proč je mi najednou tak hrozně smutno?