Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : duben 2002

Až příští rok od září. Sice jsem se chtěla jít zeptat, jestli už od těch 3 (tzn. duben-květen), ale nějak to pořád odkládám. Nemám se kam vrátit do práce, takže nespěchám. A jak se před rokem hrnula mezi děti, tak teď se docela zdráhá. :-(

Zrovna včera mi moje máma řekla, jak nedokáže skousnout, že mě Kristýnka neposlouchá. A co mám dělat? To bych jí musela umlátit a stejně by to k ničemu nebylo. S ní se dá pohnout spíš po dobrém, jakmile zvýším hlas, tak "vypíná příjem" a jsme v koncích. Mimochodem, v týdnu jsem odstranila tu páčku, kterou se zamykají dveře do koupelny :-) Týna to obrečela, protože už se nemůže zamykat a já jsem o 100% klidnější!

Mně se taky líbilo, když byla začátkem léta v Bosně u prarodičů, i s tou starší. protože Jocka byla do té doby naprosto neohrožená, ničeho a nikoho se nebála, dělala si jen, co chtěla sama a nic jsem jí neuměla zakázat (včetně nebezpečných věcí - nefungovalo vysvětlování, okřiknutí, plácnutí, nic). A tím, že byla přece jen dost dlouho jen s Verčou v úplně neznámém prostředí s cizím jazykem, tak ta její bezbřehá sebejistota aspoň maličko povolila, a když se vrátila tak poslouchala. Jupí!

Zamykání je moje černá můra. Brr.
Donedávna jsme nechávali ve dveřích od bytu zevnitř klíč. Já několikrát za dopoledne na chvilku seběhnu otevřít pošťačce, dát prádlo do pračky nebo tak - onehdy, NAŠTĚSTÍ jsem byla doma, koukám a je zamčeno - Jovana prostě otočila klíčem, ale protože jde ztuha, nedělám si iluze, že být já zrovna pod schodama, že by mi uměla zase odemknout. Při představě, že než bych se sem dostala, věnovala by se rozebírání plynového sporáku, myčky na nádobí, zkoumání, jestli ze židle dosáhne na záchodě na čisticí prostředky a jestli se dají vypít, mi tuhla krev v žilách.
Jsou to berušky, ty naše holky.

Jak jste vlastně v září zvládly to vaše první plánované odloučení? Byla v pohodě?

Hmmm, naše holka měla "já sama" tak před půl rokem. Ale je to jiný, protože má starší sestru a strašně se jí chce vyrovnat. Takže se neuvěřitelně rychle naučila obouvat boty, svlíkat a částečně i oblíkat a spoustu dalších věcí - ale naučila se je fakt dobře a rychle.
Tak jsem si říkala, jak je to s druhým dítětem jednodušší, ha ha ha.

Velmi rychle ji to zase přešlo. Co bych teď dala za nějaké "já sama". Teď neumí nic a říká mi, že je "jako" miminko a musím ji znova oblíkat, svlíkat, obouvat, zouvat, a furt slyším jen "mně to nejde" (přitom to potvora ani nezkusí).
Nervy mi selhávají, když třeba odmítne pomoct starší ségře uklidit hračky, které společně vytahaly - všichni víme, že toho je schopná, a ona se pokouší hrát na to, že řeknu"je ještě malá" a uklidíme to bez ní. Takže taky občas na ten zadek dojde...