Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : srpen 2002

Jo tak uvztekané dítko máme doma taky :o)( Matyáš se naučil ječet pěknou fistulí a tak když není po jeho, někde se mu něco nedaří, popř se někde šprajcne a prostě potřebuje pomoct, tak si prostě zaječí a on někdo přispěchá..... Je nás tady dost :o))))) a on už to potvůrka moc dobře ví. Zatím s sebou ještě neprásknul o zem, ale na to je prý jedna rada - a tou je studená sprcha, ale myslím si, že je to trápení dětí a přidělávání si problémů. Protože pak se to dítě bude té sprchy bát, jen ji uvidí.
Víc se mi zamlouvá použití v takových případech metody Tzv. těsného objetí. Prostě se to mímo bafne a velmi těsně přivine do náruče. Oni se sice brání a chvilku ještě ječí, ale pak se přitulí a je klid a pohoda . Na toho našeho mazlíka to určitě platí. A já se raději s ním budu objímat, než ho sprchovat ledovkou, co kdybych pocákala i sebe :o)))))))))))
Zany

Holky, někde jsem slyšela, že kolem roka nastává první krušné vztekací období a druhé pak kolem tří let. I Linda se umí vztekat, ale tím, že je celkově dost pohodář jsou i ty vzteky takový klidnější. Klasicky - když jí nedovolím něco, co dávno ví, že nesmí (doteď akceptovala, teď akceptovat odmítá) nebo schválně provokuje a dělá naschvál nějakou "zakázanou" činnost. Zatím zvládáme.

Lydushe, tak hlavně, že to s tím okem dobře dopadlo.

Rendo s tím křikem jsme na tom podobně. Šimon ječí, když mu nedovolím sníst mi oběd nebo když mu vezmu něco co nesmí mít a podobně. Někdy je to jenom šílenej jekot, někdy je to mlácení sebou o zem, v nejhorším případě dojde na bití. A to že on bije mě nebo zahazuje věci nebo s nima mlátí a někdy už dojde i tak daleko, že se mlátí do hlavičky. To už je i na mě moc. Nevím, kde to sebral. Nefackuju ho, nebiju ho, nekřičím na něj (až na pár výjimek...) a tak. Už si s tím nevím rady. Trvá to docela dlouho, snad ho to přejde.
Jinak jsme se teď vtipně vrátili z pohotovosti. Manžel měl něco v oku, taxem musela sebrat dítě a manžela a vyrazit do Motola.. Dobrý je, že Šimon z toho měl děsnou psinu, že jedeme za tmy a ty světýlka a tak.. No oko je v pořádku a my konečně zpátky...

ahojky, vždyť já vim, že sis dělala legraci :o))).A přesně vim, o čem mluvíš-Ta naše mrcha, když má ty svoje dny, tak mě neposlechne a zdrhá.Naštěstí, teď už to neni tak hrozný, protože jí je 10, ale tak 3, 4 dny má utíkací.
Tak ťapejte a mějte se.

Ahojec Zany, my už taky chodíme.A náhodou je to super.Když sem chodila s čubinou, tak sem buď musela vytáhnout kočár, nebo sem jí tahala v ruce a ani jedno nebylo dvakrát pohodlný.Teď je obě vypustim a jdeme.Jasně, musím jí směrovat a Kačka si to zrovna štráduje na druhou stranu, ale CHODÏ.

Ale co je horší, máme nějaký období a Kačka se furt vzteká.Když táta odchází do práce, nebo když odejdu já , nebo taťka, tak řve.Když jí něco vezmu, nebo když je unavená.A nejhorší je, že se vzteká i když má něco v ruce, cokoliv, a někdo z dětí se k ní přiblíží, tak ječí.A nejvíc to funguje na kluka naší kamarádky s kterou chodíme denně ven a měla by na něj bejt zvyklá.Tak nevím, doufám, že jí to přejde.

Tak papa