Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : srpen 2002

No jo, na mě vždycky padne smutek a maličko závist, když slyším o tatínkovi u porodu. Ten náš tam měl být taky, jenomže to nestihl. Odtékala mi maličko voda, tak jsem v neděli ve 21.00 odjela do porodnice. Mrkli na mě, řekli, že to je hodně na začátku, kontrakce jsem neměla skoro žádné, bolesti jako u slabé MS, manžela poslali domů a mě spát. Spala jsem do půl 2 ráno, pak mi praskla voda. Kontrakce byly silnější, ale stále pohoda, otevřená jsem byla na 2cm. Ve tři přišla sestra s tím, že doktor mě vyšetřovat nebude, aby mě "zbytečně netrápil". Mezitím jsem absolvovala několik monitorů. Kontrakce sílily, ale pořád to tak nějak šlo....až do půl 4. Najednou z nějakých 1x za 10 minut přešly na 1x za minutu a nakonec se mi zdálo, že je mám tak nějak pořád bez pauzy. Sestra mi přišla vynadat, že bych měla spát, takhle že se zbytečně unavuju a ta druhá mě v 5.00 dala na monitor. Z pohledů sester a mých "výpočtů" jsem usoudila, že jsem tak maximálně v půlce porodu a že jestli "takhle vypadá polovina, tak konce nedožiju":) Když jsem se na monitoru pořád vrtěla (vleže jsem to fakt nemohla vydržet), tak mě sestra prohlédla a poté velmi překvapeně vyhrkla "rodíme". Na sál jsem skoro doběhla, Linda se narodila během první kontrakce na 2. zatlačení, za 3,3/4 hodiny od prvních trochu větších kontrakcí poté, co mi praskla voda. Na zavolání tatínka jsme v tom fofru tak nějak všechny zapomněly:(

Pokusím se Vám ve zkratce popsat naší historku, která však myslím, bude podobná všem ostatním. Jen pro začátek. Na žádné mýty jsem nikdy nevěřila a plně jsem důvěřovala a důvěřuji své gynekoložce. Mimochodem díky paní doktorce Šmrhové¨z táborského Natalisu je vůbec naše Kačka na světě. Dost úvodu, jdeme rodit.
Můj termín porodu byl stanoven na 15. září roku 2002. 5 týdnů před stanoveným datumem, jsem se však otevřela na 5 cm a dostala jsem na výběr. Buď si jít lehnout do Natalisu (soukromé sanatorium) nebo ležet v klídku u své maminky(bydlí přes cestu od zmíněného zařízení). Samozřejmě jsem šupinkala k mamince. Ta v té době zrovna měnila zaměstnání a byla 14 dní doma. Těch 14 dní jsem se měla jako v bavlnce. Třetí pondělí však mamka nastoupila do nového zaměstnání a já hrdina si přece zvládnu udělat oběd a kafe ... Manžel za mnou jezdil tak ob den. Bydlíme 60 km od Tábora. Já v pondělí odpoledne jsem byla v pohodě, ujistila jsem mamku, že vše zvládám sama. Tou dobou jsem tak jako všechny ostatní neustále i v noci lítala na záchod. Bylo něco po jedné hodině ranní a je otráveně vstávala z postele, že už se mi zase chce. Než jsem došla na toaletu, vynadala jsem sama sobě, že už jsem tak pitomá, že ani neudržím moč. Ale když jsem se z toho záchodu zvedla uviděla zabarvenou tekutinu, ztuhla jsem. Šla jsem tedy vzbudit mamku se slovy, že mi asi praskla voda, ať mi to jde potvrdit. Ta vystřelila a že teda jo, a co budeme dělat? (odrodila 3 děti) Zavolala jsem tedy manželovi, než jsem ho vzbudila ... Pak jsem se oblékla, obula, vzala tašku a naše mamka běhala po bytě ve spodním prádle úplně mimo. Když jsem jí oznámila, že to sama dojdu, pomalu se křižovala, že to v žádném případě. Když jsme pak došli na recepci, mladík u dveří prohlásil, no to je noc, před pěti minutami přišla taky jedna, tak pojďte. Na porodním po mně chtěli těhotenský průkaz, to ovšem pohořeli, protože ten jsem měla v kabelce a ne ve sbalené tašce. Tak mamka zase klusala zpět do bytu. Když přišla zpět, byla jsem na monitoru, bolesti jsem ještě neměla, jen ta voda pořád tekla. Chudinka brečela jen viděla to mokré prostěradlo. Byla tak šťastná, když přijel manžel, že ta "odpovědnost" je na někom jiném. Poslali mě na pokoj. Vše probíhalo normálně, takové ty věci nezbytné před porodem ... pomalu mi začínali bolesti a jak jsem tak ležela na té posteli zrovna jsem měla kontrakci, padl mi zrak na manželovi nohy. Ani kontrakce nedozněla a já mu stačila vynadat, že si vzal děravé ponožky.... pan doktor, co měl službu mě vždy při vyšetření moc potěšil, že už je vidět hlavička ... Když mi to oznámil asi po páté, měla jsem něco na jazyku, ale to se již rozednělo a přišla moje paní doktorka. A protože my musíme mít vždy něco extra, tak přišel i pan primář. Ze 4 doktorů v Natalisu jsem měla u porodu 3. A protože navštěvuji toto zařízení léta, znají nás (v tomto okamžiku my to tedy příjemné "nebylo", ale teď se tomu musím smát), pan primář, aby mě povzbudil, volal:"No tak inženýrský tlačíme!!!" Kačenka se nakonec narodila po 6-ti hodinách v 7,55 hod. A první, co bylo, když jsem jí uviděla vedle sebe, bylo zděšení, protože měla tak zmáčklej nos, že vypadala jako boxer a já jí do budoucího života litovala. A dnes má výstavní nosík a jako každá maminka si myslím, že neexistuje hezčí miminko. Ačkoli se narodila v 37 týdnu, vážila 2,90 kg a měřila 49 cm. a vůbec nic jí nechybělo a nechybí.
Myslím budoucí maminky, že u porodu, kromě tatínka, je důležité i to, že plně důvěřujete lékařům. U mě to tedy platí 100%. Byla jsem celou dobu naprosto v klidu a pohodě. Samozřejmě relativní, porodní bolesti se obejít nedají. Když nepočítám epidural, ale to je na jinou kapitolu a pro někoho jiného, já zkušenosti nemám.
Markéta

Verčo, kde bydlíte na devítce? Nejste z Horních Počernic?

Určitě, bude to jednodušší.

Rendo, jenom dvě:)