Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : březen 2013

Ahoj
Nastíhám dočíst, ale potřebovala bych poradit.
Vojta kaká x-krát denně. A když nekaká, tak má v každé plínce malinko "uprdnuto". Už je chudák docela opruzený a to přebaluji opravdu pořád. Když nespí, tak i co 10 minut. A občas ještě než dojdeme od umyvadla, už je zase trochu špinavý a můžu ho jít mýt znovu.
Přestala jsem jíst jogurty, mlíko a hodně omezila cukr. Máte někdo ještě nějaký další tip, co s tím? Prát pro jistotu plíny na 90 stupňů? Žehlit? Já už fakt nevím. A co s tou opruzeninou? Mužu vším možným. Na noc dávám jednorázovku - přece jen to vsákne lépe a v noci nezvládám tolikrát přebalovat. Přes den zkouším nechat ho jen v plínce bez plenkových kalhotek. Zítra jdeme k doktorce, tak se zeptám i tam.

Tak jsem do deníků také přidala náš porodní příběh, kdyby Vás to zajímalo. Je to trochu obšírnější, popisuju tam i jak jsme se vlastně dopracovali k domácímu porodu, tak snad to nevadí.

Vverko - já bych normálně malou na některých fotkách tipovala klidně tak na tři měsíce, vůbec se mi tam nezdá jako novorozenec. Krásný kukadla.

Rasalo, hlavně že Honzík našel. Jsou to hrozné situace. Já jsem takhle jednou prcka hledala v Takku.

Quastici, nemůžu čokoládu, protože se mi pak malá osype a mně vadí na žaludek.

Zítra jdeme do poradny, tak jsem zvědavá, kolik malá váží.

Jj, nám se takhle ztratila Eliška a to jsme měli tehdy jen jí a byla jsem tam i s tatínkem. U kasy v DM jsme jenden platil, druhý uklízel nákup a spolehali na toho druhého, že hlídá. Bylo to hrozný, už jsem v hlavě měla myšlenky, že jí nikdy neuvidím, asi 5 minut nám trvalo, než jsme jí našli v protějším hračkárství. Já tam koukla hned, ale v té panice jsem tam jen vlítla a nehledala jí pořádně. Hrála si tam na kouzačce, vůbec jsme jí nechyběli, já se rozbrečela, když jsem jí viděla, tak jsem jí hrozně mačkala a byla štastná, že jí máme. MOhly jí být tehdy tak 2 roky.

Ahoj, tak tady ponocujeme s Kubíkem, jako každou noc. Dnes se nekroutí, neprdí, neřve. Jen nespí a stačí mu chovat. Když ho ale položím, rozčiluje se, takže v ložnici všechny budí.

Břicho mám taky vytahané, jako pytel. Takže v těhotenských kalhotách vypadám jako ve 4. měsíci, ale maskuju to dlouhým svetrem a stále zimní bundou.

Withep, navnadila jsi mě s tím sázením a setím. Já ještě do hlíny nekopla v domnění, že je ještě zmrzlá. Ale má se oteplovat. Letos jsem si objednala u Starkla sazenice jahod, prý to posílají v dubnu, tak už jsem začínala mít obavy, aby mi nepomřely v tom studeném počasí. Máme taky záhony mimo domov, takže nevím, jak často se tam dostanu. Je to kousek od Plzně, pozemek s rozestavěným domkem, neoplocené. Trochu se tam bojím vypustit kluky, hlavně Honzu.

Zrovna dnes jsem šla se všemi třemi na procházku, že cestou nakoupím v Bille. Manžel měl ještě nějakou práci, tak nás měl dohnat cestou.Jenže... Toník se naučil jezdit na kole, tak si vzal kolo a je na tom rychlejší než na odrážedle. Honzík se ho snažil dohonit na motorce a já za nimi s kočárem vlála. Za chvíli jsme byli u obchodu, tatínek nikde, tak jsem vydala naučení a vyrazila s nimi sama. Naučení mi bylo na nic, každý mi nosil do košíku "svůj" nákup a já to zase vracela do regálu. Vrchol ovšem byl, když jsem měla platit, Honzík odešel. Ještě jsem ho jedním okem registrovala, že se zastavil u vodotrysku uprostřed nákupního střediska. Než jsem si to uklidila do kočárku, byl v čudu. Hledali jsme ho všude, Toník vyjel dokonce po schodech nahoru do patra a já začínala přemýšlet, jak se hledá ztracené dítě v nákupním středisku. Naštěstí ze zverimexu vyběhla prodavačka a ptala se mě, jestli nehledám malého chlapečka, že je u nich u myší. Byl tam a říkal "maminka, maminka". Když jsem se objevila, rozzářil se a ukazoval mi zvířátka. Já nevěděla, jestli ho mám potrestat nebo být šťastná, že se našel. Vyšli jsme ven a tam jsme potkali tatínka. Konec dobrý, všechno dobré, ale se všemi třemi jedině na hřiště, do parku, do lesa, ale ne na nákup.

hmmm, tak už asi usnul, tak jdu spát taky. Hodinu mu to trvalo.