Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : červen 2014

Nikdy mi ho nedělali a každý říká něco jiného. Někdo že to bolí a jiný že ne. Tak kdyby se zeptala dr,jestli mi ho může udělat,nevím co bych řekla.
Jinak mi dělala vyšetření a mám silnější špinění a bolí mě celý odpol podbřišek

Tak já měla oba kluky s trochou vlásků. Ale Lukáškovi rychleji zhoustly, ale má je světlejší. Oni kluci jsou oba rozdílní i teď. Marťa snědej, skoro černý oči a tmavší vlasy. Lukášek světlou pleť, na slunci se mu dělají pihy a vlasy světlé. Tak jsem zvědavá, co naše cácora až vykoukne
A tedy jsem zvědavá, kdy se jí bude chtít ven. Pokud ne, tak v pondělí vyvolání, to budu 11dní přenášet.
Otevřená na dva prsty, kontrakce slabé během dne cítím několik dní, ale pořád nic . Včera na jsem byla na monitoru 2x, zase se jim nezdál. Dnes znova, to už tam řádila. V sobotu zase a v pondělí popřípadě vyvolání. Tak jsem na to zvědavá.

A proč ti budou vyvolávat? Nebo to tak u vás v porodnici dělají všem?
Dnes jsem byla na monitoru a ok, jdu ve středu. Byla tam jedna těhulka a přenášela týden. Má také přijít na kontrolu ve středu a nic o vyvolání neříkali.

Lindíku, jste statečný, že jste to zvládli, ani se nedivím, že nebyl čas sem psát. Já bych taky psala, až by bylo vše za námi. Muselo to být náročné. Teď už si můžete užívat klidu A je fakt skvělé, že jste věděli cca, co vás čeká po porodu. Zjistit to až po porodu by muselo být fakt hrozný. Ještě, že dnes už se dá zjistit v těhu hodně věcí.
Já bulela i když jsem jen dávala dvouměsíčního na sondáž očiček, měl neprůchodný slzný kanálky. A přes x zdí jsem slyšela jak brečí. A to to nebyla žádná vážná operace.
Maci, super fotečka, takovej frajer vlasatej. . Už aby ta naše cácora byla taky venku...stále se jí nechce. Bouřky nebouřky. Na kontroli zatím chodím obden. Včera se dr nezdál monitor, tak jsme musela přijít na přetoční po dvou hodinách. Ten už byl lepší, tak jdeme zase zítra. Dnes v noci jsem skoro tři hodiny nespala, měla jsem poslíčky. Po pěti minutách nebolestivý stahy, za to mě bolel hodně podbřišek, že jsem nemohla spát. Tak jsem seděla v obýváku a čekala co bude. Pak jsem si šla ještě lehnout a po šestej mě vzbudil starší syn. Tak snad se to nějak vyvíjí k porodu. Dnes třetí den co přenáším.
Kikoš, ty chodíš opravdu každý den na kontrolu?

Ahoj holky,já jsem strašná ostuda,že jsem vám nenapsala dřív,ale není čas..Od neděle už jsme se Sofinkou doma z Motola..Operace byla 12.6.,byly to nervy,7hod byla beruška na sále,operace náročná,ale úúúžasný pan doktor ji výborně zoperoval,do konce života mu budu vděčná a celému úžasnému motolskému teamu..musím říct,že opravdu špičkové pracoviště,všichni úžasní profíci,kteří se nezastaví a do té práce dávají maximum..Celou dobu jsem tam byla s malou,den před operací mi ji dali z jipu na oddělení,kde jsem se o ni starala a konečně si ji pořádně pošušňala,pochovala,byl to úžasný den..v den operace doel manžel ráno na 7,šli jsme za malou,manžel si ji poprvé pochoval,choval ji celou hodinu,strašně si to oba užili ještě jsme si ji otřeli a potom odnesli k operaci..to byla teda hrůza,manžel ji nesl a předal,já bych to nedala..i tak jsme oba řvali jak želvy...potom za námi přišel úžasný chirurg,řekl nám co a jak a musím říct,že nás strašně uklidnil,byl prostě úžasný,vyzařoval z něho takový klid a pohoda..no a potom to byly teda nervy šílený...jeli jsme s manželem do ikey a dětskýho obchůdku nakoupit nějaké věcičky pro malou..díky tomu to celkem uteklo,v myšlenkách jsme byli furt s malou..Potom jsme jeli zpět do Motola,měli jsme přijít na 14hod,pan doktor přišel ve 14:30..ta poslední půlhodina byla nejhorší,no myslela jsem,že mě fakt trefí...No díky bohu operace dobře dopadla,i když byly i komplikace,malá měka i nějakou anomálii,ale poradili si s tím (v napojení nějakch bočních tepniček..) a potom jim špatně reagovala na heparin a dost krvácela,ale to je u těch mimin dost časté...no zvládli to..myslela jsem,že panu doktorovi skočím kolem krku...potom jsme se za hodinu šli podívat na malou,to byla tesa hrůza vidět ji na milionu hadiček a přístrojích,to jsme zase s manželem buleli a buleli...potom jel manžel domů a já za malou šla ještě navečer,to už jsem se držela víc a brečela jen chvilku a byla jsem už schopná na ni i mluvit...no a další dny to bylo lepší a lepší,člověk každý den viděl posun k lepšímu,bylo míň a míň hadiček a léků..a i ji brzy odpojili od ventilace..no je to naše šikulka,neuvřetilně statečná...díky bohu na pokoji byla bezva parta maminek,co tam byly s dětmi také na operacích srdíčka,tak člověk přišel i na jné myšlenky,vzájemně jsme si moc pomohly...o víkendu za mnou dojel manžel s dětmi a spali u kamošky,což bylo taky moc fajn..dokud byla malá na jipu tak jsem za ní mohla chodit několikrát za den tak na 20min..potom poslední den na jipu mi ji dali už na boxík,kde jsem se o ni starala a poprvé jsme přikládali k prsu..a breberka se hned chytla,..akorát jak byla dlouho krmená sondou do žaludku nechápala,že se musí snažit aby byla napapkaná...no jak mi ji dali na oddělkení nastěhovala jsem se k ní a už jsme byly pořád spolu a postupně se i krásně rozkojily..pár dní to trvalo,ze začátku se malá furt odpojovala a vztekala,taky ji rápilo bříško a potřebovala si u koja často brknout..ale vše jsme vychytay a teď už nádherně kojíme..pustili nás mále hned týden po operaci,ale malinko zazlobila jizvička,ale byla to jen reakce po stezích,tak jsme jely domů v neděli...Poznala jsem tam spoustu fajn lidí a hlavně člověk viděl,že spousta dětí je na tom hůř než my,mají před sebou xx operací atd..kdežto my snad jen tuto jednu a bude klid..Dnes jsme byli na kontrole na kardiu u naší paní kardioložky a byla noc spokojená,že všechno je ok Tak za 10 dní k ní zase a za měsíc od operace pojedeme na velkou kontrolu do Motola...no fakt musím říct,že úžasní doktoři a sestřičky v motole a ty děti jsou tak neskuteční bojovníčci stateční...Tak od neděke si konečn užíváme prcinku doma,je to úžasný,jsem tak neuvěřitelně šťastn a vychutnávám si každou chvilinku..i tím,že je to už naposledy..úplně mi je to líto..děti jsou z malé úplně poprděné..ve středu jí byly 3 týdny...takže tak od nás,já se nějak nemohla z mobilu dostat na rodinu a doma nějak ještě nebyl čas psát tak díky moc za držení pěstí,my měli od tolika lidí ta úžasnou podporu,že už jen to tak moc pomáhalo...