Diskuze : Hlavní : Dárkyně vajíčka

Predovsetkym obdivujem zeny, ktore sa rozhodli pomoct inym at uz z akehokolvek dovodu.

Moja otazka ale je...ako zabranit tomu aby sa moje, resp. moje a biologicky moje deti nestali partnermi a nemali spolocne deti? Taketo by snad mohli mat z dovodu genetickej pribuznosti problemy vyvojove vady atp.

Taky se ztotožňuji s názorem zvědavé ,určitě bych vajíčka darovala nevidím v tom problém a pocit ,že jsem někomu pomohla je k nezaplacení takže prašule by mě k tomu nemotivovaly .Ještě dotaz ,když se rozhodnu pro dárcovství komu to mám zdělit své gynekoložce a ta už mě odkáže na správná místa nebo přímo na nějakou kliniku kde se to provádí?

Jeno, nepochopim to, pokud nekdo po diteti tak touzi, tak ho prece takhle brzo nesoupne do jesli. Vis, ona si porad hraje na nevim co, o dite se snazi uz kdovi jak dlouho a jak nejsem verici, tak Buh asi moc dobre vi, proc ji to dite nenadelil. Ale i kdyby takova nebyla, tak bych ty vajicka stejne nedarovala, jak jsem rekla, obdivuju ty co to udelali, ale ja bych to udelat nemohla.

Hanko, v rámci svého IVF jsem darovala cca 15 vajíček, a 5 si jich nechala oplodnit, z toho mi 2 embrya zavedli, a po 1 roce jsem dala souhlas k dárcovství i těch zbývajících 3 embryí ( další dítě nechceme).

Udělala jsem to přes svého lékaře, který dostal plnou moc s embryi nakládat. CCA rok se nic nedělo, ale potom šly do světa..Jestli se uchytila nebo ne nevím ( nesmím vědět)...Takže jestli po světě lítá kudrnatej čert, se sklony k obezitě, tak je "náš":-)))
Doufám, že udělal radost:-)

K dárcovství jsem se rozhodla hned, ještě před odběrem, protože ta beznaděj, kterou jsem si prožila, ä to jsem děti mohla mít ( jen s komplikacemi, to jo:-) tak představa, že existují maminky, které vědí na 1000%, že "vlastní" dítě mít prostě nebudou, ta mě opravdu hodně bolela...

Nabízela jsem i, že bych se znovu nechala stimulovat jen pro odběr, ale můj gynekolog mi řekl, že on by mi to nedovolil...Jestli chci, tak abych šla do IVF centra..Protože jemu ale věřím, tak jsem usoudila, že nemám právo podstupovat jakékoliv riziko, už protože moje vymodlené dítě by se (já vím, že teoreticky) mohlo stát polosirotkem...(asi jsem sobec)..

Motivace - pro mě to bylo vlastní neštěstí, které mě potkalo.... Peníze jsou opravdu zanedbatelné, za vajíčka jsme zaplatili IVF, za emrya jsme prašulky darovali dál...

Tak díky za odpovědi, já se asi nejvíc ztotožňuji se Zvědavou, taky by to pro mě nebyla buňka jako každá jiná..

Ještě by mě zajímalo, jestli je taková velká poptávka i po darovaných embryích. Moje kamarádka byla na IVF, dozrálo jí 18 vajíček, z toho 11 se podařilo oplodnit. Dvě jí zavedli do dělohy a hned otěhotněla. Nyní už má roční dvojčata a musí se s manželem rozhodnout, co s těma devíti zamraženými udělají. V centru asistované reprodukce jim dali na výběr: darovat na vědecké účely, darovat neplodnému páru, nechat zničit. Nemůžou se rozhodnout.