Diskuze : Hlavní : Dárkyně vajíčka

..." Já jim samozřejmě pomůžu jak budu moct, ale ve výsledku je to na nich, stejně jako je na mně, jak naložím se svým rodičovstvím...."

Ty ale v pripade realneho materstvi "na dalku" po darovani gamet, svemu pripadnemu diteti nijak pomoci nebudes schopna, kdyby to bylo i otazkou zivota..Za druhe, se svym "rodicovstvim" na dalku, kdy se stanes matkou ditete s CIZIM clovekem, ktereho ani neznas, take nebudes schopna toho moc vykonat..


..." spíš mi to přijde jako dobrý způsob předání dál toho, co jsem dostala. Někdo učí, někdo pečuje o staré lidi, já mám chytré a zdravé děti, takže můžu dál předat někomu šanci na život a na rodičovství...."

Co jsi dostala, jsi dostala ty, ne nekdo jiny..Cor kdyz beru genetickou vybavu, ktera utvari jedinecnost lidske bytosti a spouutvari dalsiho jedince ve svazku s muzem.
V otazce deti a rodicovstvi - u cloveka NEEXISTUJE na nej NAROK!! Je to proste to, co clovek nezaslouzene dostava..Nekomu se dostava toho, nekomu zas neceho jineho..Jestli mas touhu skutecne pomahat, pomahej tem, kdo se uz narodili a nikdo je nechce..Touhy "pomahat" tim, ze predavam sve gamety, pro vznik noveho zivota s cizimi lidmi, o kterych nevim zhola nic, mi prijdou skutecne zvracene a neprirozene..Je to proti lidskemu radu prirozenosti, jakkoliv samaritansky se ta myslenka chce tvarit..

JiBi, úplně stejně se může "nepovést" i vlastní dítě. To je vždycky sázka do loterie. Ale situece, kdy část genů není "moje" samozřejmě přináší mnohé otázky, které si u bio-dítěte člověk nepokládá....

Dat ruku do ohne za druheho cloveka, ze miluje me dite za vsech okolnosti, i kdyz jakkoliv sam kdysi trpel zoufalstvim z bezdetnosti bych skutecne nemohla a spise me znepokojuje takovy naivni a FIKTIVNI predpoklad u druhych..
Nemuzeme se bezpecne na 1000% zarucit ani sami za sebe, natoz za druheho..

Ano, jiste, pak je to o to vetsi zvracenost proti prirozenosti cloveka, ze me dite se vlastne potencialne narodi po me fyzicke smrti..

Tabitho, úplně přesně jsi vyjádřila totéž, jak to vnímám já.

Vajíčka bych nikdy nedarovala ani nepřijala, přesto, že sama vlastní děti mít nemůžu (zrovna v těch vajíčkách ale problém nebyl).

Myslím, že ty problémy, které taková věc s sebou nese, jsou dopředu nepředstavitelné, život dovede připravit takové situace, že je na to veškerá fantazie slabá.

Znám paní, která taky šla "proti přírodě", ale zase tím, že přijali s manželem cizí sperma a dítě se tak "povedlo", že dnes by určitě byla radši, kdyby si ho nebyla prosadila - není to už žádné miminko, má ke třicítce.

Jestlipak to potom taková matka, která má dítě, které není biologicky její, tomu dítěti řekne popravdě, že vlastně "není její"...? Anebo to bude celoživotní tajemství, které tam někde - jako určitá lež - mezi rodiči a dítětem leží...?
Toto může přinést tolik problémů, které si dopředu asi žádná taková žena záměrně nechce připouštět.

Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak je možné, že už to zaznělo, ale prý sourozenci si "nevoní" - nepřitahují se sexuálně, protože mají podobný imunitní systém. Je to tak zařízeno, aby se právě předešlo příbuzenským sexuálním kontaktům a hlavně plození potomků. Bylo to v TV, dělali tam experiment, že dali několika dívkám očichat trička, která nosili různí chlapci, aby si vybraly, které jim nejvíc a nejmíň voní. Byli tam i sourozenci a ta sestra bratra jednoznačně odmítla jako že toho nee.