Diskuze : Hlavní : Máme doma předškoláka

"Na těch ošklivých tabletech a počítačích se dají pouštět písničky, dají se dokonce vyťukávat melodie, skládat a ukládat vlastní hudba, dají se na nich pouštět pohádky, dají se interaktivně ovládat, aby si dítě vybralo postavu, dalo jí charakter, vybarvilo jí šatičky, dá se na nich hrát bezpočet paměťových her, poslouchat bambilion pořadů se správnou výslovností, a ovládaní myši na PC nebo i na tabletu se bez motoriky fakt nedá, to by ses daleko nedostala."

Monty,

moje osobní zkušenost je, že dítě vnímalo hudbu a písničky naživo od cca 9 měsíců. Reprodukované asi od 4 let. MLuvené slovo jsem občas pouštěla a poslouchalo pohádky cca od 2,5 let. Ale písničky fakt až od těch 4 let.

"jistě, a bez vybarvování voskovkami se nikomu ještě mozek nevyvinul. Před objevem voskovek měli všichni mozky maličký a hladký jako lískový oříšky."

Ano Monty, přesně tak. Než lidi začli malovat, byly to jen vopice, který uměly akorát házet kamením. Schopnost malovat je posunulo o level výš. Pořád tedy nevíme, co způsobilo ten skok, ale fakt je, že schopnost malovat je znakem vyšší inteligence.

"(stačí si zkusit psát na školní interaktivní tabuli, jak "rychlé, pohodlné a přesné" je to oproti klasickému fixu na whiteboard nebo - dokonce! - prehistorické křídě), ale obávám se, že tady jsou faktické připomínky zbytečné."

Ropucho,

pokud jde o tabule, tak moje dítě má nejraději klasickou černou školní tabuli s bílou křídou. Na těch bílých je hůř vidět a navíc, tím, že se píše fixou, mají všichni tendenci psát menším písmem, než když se píše křídou.

Promítání z počítače bývá taky někdy problematické, třeba když je špatné světlo. a když se udělá dostatečná tma, tak zas hůř vidí na svoje zápisky.

A já si myslím, že je v tom i psychologický moment. že když to učitel před dětmi sám píše, je to jiné než když to promítá a k tomu mluví.

"já píšu, že věci jako voskovka, tužka a papír jsou fajn pro toho, koho to baví a dělat to chce. Z hlediska nějakého vzdělávání je to víceméně na pytel. Ani děti ve věku 3-7 let nejsou stejné, že. Netvrdím, že je to potřeba plošně zakázat, pouze jsem vyjádřila názor, že k tomu není potřeba děti nutit."

Ředitel jednoho strojírenského podniku mi povídal zajímavou věc. Měli učně z učňáku, kde se dělalo na klasickým mechanickým soustruhu. Pak měli učně z učňáku, o který byl dost mezi rodiči zájem, protože ten učňák měl sponzora, který jim nakoupil vybavení.

A pro toho ředitele byly lepší učni z toho prvního učňáku. Ti, kteří byli vyučení na tom lepším totiž uměli pracovat jen na nejnovější automatice. A když pak přišli do provozu, na horších strojích neuměli. Zatímco ti, co se vyučili u stolu se bez problémů zaučili, protože tím, že si to v reálu ošahali, tak pak neměli problém si to "převést" do toho počítačového programu. zatímco ti, co šli z lepšího a jak ten stroj funguje znali akorát z obrazovky, to měli horší.

"moment, nepsala jsem nic o nepotřebnosti čtení a psaní, psala jsem o vybarvování, lidových popěvcích a psacím písmu."

Vybarvování je jedna z forem přípravy na psaní. Dítě, které nebaví vybarvovat, ale bez problémů kreslí, se bez vybarvování obejde. Ale dítě, které ani nevybarvuje ani nekreslí, se bude učit psát (ať už tiskací, psací, číslice)velmi těžce.

Vybarvování je jedna z forem jemné grafomotoriky, což je důležité u dětí, které mají logopegický problém.

Je to také o tom, že dítě se ve školce připravuje na školní systém, že když učitelka řekne, že se něco má dělat, tak se to dělá. Ve škole to platí 4 hodiny denně, ve školce půl hodiny. Čili je to o postupném přivykání.

Nechuť k vybarvování se dá obejít tak, jako to dělalo moje dítě - při úkolech typu "vybarvi tři jablíčka červeně a dvě žlutě" do nich udělalo příslušné puntíky nebo je odpovídající barvou přeškrtalo.