Diskuze : Drbárny : Úzkosti a strachy

Tak Sáro, kokám že všechno dobře dopadlo Dortíček je moc pěkný

Máto, no nevím to co popiuješ je fakt pro psychicky silné jedince ....
Ono když si to člověk vezme tak dětem taky denně říká, že se nešťourá v nose a nudle že se utírají do kapesníku... a to chce fakt silné nervy když víte že to dítě to bude furt dělat jak se nemám a teď když bych si to převedla na manžela že mu donekonečna opakuju, že chci to či ono..

NO dítěti při nejhorším jednu fláknu... ale co s manželem.
Je fakt že chlapům je potřeba říct mnoho věcí a o mnoho věcí, protože to prostě neví a nevidí....v to m souhlasím

Osvobodit se v rámci vztahu chápu... takže s Alešem pojedeš beze slova na výlet aniž bys chtěla po manželovi aby jel s vámi a bez očekávání že nadšeně pojede.... takhle to chápu že jaksi člověk manžela do ničeho nenutí..... mě to jako výhra nepřijde..... proč tedy ti dva spolu jsou?

Pomíjím aktivity, typu sex, domácím práce, vzájemná opora v těžké chvíli v nemoci..... a až se zase bude pokládat někde podlaha či malovat tak osovbozena ve vztahu si to patrně oddřeš sama....

sorry možná to píšu zmateně, ale nějak se v tom sama ztrácám :-( a až na to že je vše chlapům potřeba 100x říct tak mě by rady moc nenadchly :-(

Ale já nemám moc co kecat co vztahů, my si to tu s tím mýmmanželem nějak plichtíme dohromady a vcelku nám to vyhovuje, takže opravdu nemám nejmenší právo to hodnotit, spíš jen jako to vidím já.

Matgaret,
tak ti nevím, Myslím že tvůj manžel chodí ke stejnému cvokařovi jako máta a taky mu patrně doporučil osamostanění v rámci vztahu... a jde mu to dobře ne?
Já si z toho trošku dělám srandu, ale myslím že to moc srandovní není, kór pokud to tvůj manžel opravdu cítí, tak že je to šumák.
Pamatuju si to dobře, že ty chceš s manželem zůstat a nerozvádět se?

To se čistě hypoteticky ptám, co kdyby v rámci o toho jak je manžel osamostatnělej narazil na nějakou veselou osamostatnělou cyklistku která po něm lautr nic nebude chtít jen klídek a pohodu (což ty z jeho pohledu asi nedodáváš, když ho stále "zatěžuješ" záležitostma všedního dne?)

No nám to doma klape, zato s mojí matkou asi prožívám nějakou opožděnou puberu, protože mám pocit že co řekně nebo udělá je mi proti srsti.
Měla děti na víkend, o vlastní vůli, což jsme ráda (pomíjím proč si je brala to je na dlouhé povídání) ovšem teda mě mohlo klepnout když mě Madla vítala slovy "Ondra se posr...ve stanu a mě prd..l a nohu od ho..en" Podotýkám že tahle doma nemluvíme, bohužel babička ano!!!

NO a v sobotu chce jet s Majdou vybírat brambory, no nemám nic proti práci na poli a proti holínkám, ale nechápu proč má jet vybírat brambory v den kdy má narozeniy a oslavu???? Prostě nepojede, je to její den o kterém mám zcela jinou představu a jestli moje máma byla naučená že děti odkládála o narozeninách i na štědrý den tak to u nás nefunguje a že se v ní vzbouřila babičkovská povinnost brát si děti je mi fuk. (v loni se urazila že jsem odmítla Majdu vydat na štědrý den!) ¨

Tak si říkám v nějšílenějších úvahách (u připálených hrnců) jestli nás ta máma jako děti měla vůbec ráda? Asi ano, ale obávám že se to projevovalo tím že děti byly čisté a upravené a na víkend u babičky. Ale asi měla z toho pohledu že je povinnost matky milovat svoje děti...ona ke všmu přistupuje jako k povinnosti

NO třeba tuhle u nás doma přišla řeč na to jak mi mluvíme s manželem o našich dětech (a jak jsme mluvili kdyžto byla miminka, jako o nějkrásnější, nejšikovnějších... a milion nej dětech) A já se nedávno dozvěděla že když si mě přinesli z porodnice tak jsme byla černá chlupatá opice ve žluté dece, neb jsem měla odstálé chupaté uši a dlouhé černé vlasy... A moje setra vypadala jako staženej králík.........

a už končím jsem nějaká rozhozená .....

Kač.

To jsem nemyslela jako příklad toho, jaké dělám dusno, ale jako příklad toho, že nic nevydržím a hned
Z výletu jsem je musela dovézt autem - Adam už nemohl. On má vždycky velké oči, chce hlavně jezdit po turistických trasách a "sbírá" značky a manžel ho nijak neusměrnil, co se jeho schopností týká, takže odpadl. Teď se rvou v bazénu

Máto, s tím děláním dusna - to dělám já. Jenže má to svý mouchy......... Nejsem na tom psychicky moc tralala, takže při následné hádce to neustojím a rozbrečím se. Např. včera a dnes dopoledne. Můj muž se už prostě zašprajcoval a nehnu s ním, zdánlivě je v pohodě. Dnes to vystih - přirovnal to k tomu, že už vlastně stejně dostal výpověď, tak je mu všechno jedno. A řvu zase já. Včera Marek zalil kytku - nalil do květníku 1,5 litru vody, takže vyplavil skříňku, na které kytka stojí + věž, vedle které stojí. Bylo to večer, já zoufalá vyndavala gramodesky a knihy z té skříňky, vše mokré, rozdělávala je a dávala sušit. Při vyndavání desek jsem se odvážila muže zeptat, zda mám vše sušit, jestli by se nedalo něco vyhodit (neznámé desky neznámých interpretů, nikdy nehrané, 50 let staré, dostaly se domů tak, že jeho babička pracovala v gramofonce a tahala to domů). To ho rozdráždilo, takže jsem obaly rozvěšovala na věšák, utírala desky a můj manžel - odjel na kole
Dnes jsme měli jet na cyklovýlet, dopadlo to tak, že jel sám s klukama, protože mě zas dostal tím, že mi dopoledne nepomohl s uklízením těch desek a knih (byly venku na terase, nemohla jsem je tam nechat a odjet), dělal že to nevidí a dával véélmi najevo, jak on už je připravenej a já se flákám. Takže já si tu teď doma pořvávám a vymejšlím, čím bych se rozveselila. Asi si půjdu koupit cigára, né že by mi to nějak prospělo, ale ten spoj v hlavě "kafe-cigáro-pohoda" mi zůstal, tak ho zkusím aktivovat, aspoň na chvilku.

Jinak teda - ten slepák si m. fakt uměl "načasovat" neuvěřitelně. Měli jsme v práci kolegyni a ta ho fakt nasimulovala, ale to byla v pubertě, nešla do školy a máma jí načapala doma v posteli, tak nahrála bolesti břicha a hrála je tak dobře, že jí ihned operovali. Pravda, tehdy nebyl UZV, dnes už by se jí to asi nepovedlo.

Jo, srazík jsem myslela o víkendu, jen jsem se překoukla o den (mám takový divný kalendář, co začíná nedělí :-(), takže 7.5. pátek - 9.5. 2010 sobota.

Jak to myslel psychouš:
a) dusno doma s cílem vznést do vztahu dynamiku: že prý jako asi m. vůbec neví, že jsem s něčím nespokojená. A že bych mu to měla sdělovat tak, aby mu to došlo a ještě ke všemu ho to vyprovokovalo k nějaké akci. A to tedy např. opakovanými stížnostmi, děláním "dusna", být nepříjemná pořád a dokola ... ale jak říkám, taky mi to nesedí :-( A že jako m. to pak dojde a NĚCO udělá - odstěhuje se nebo "polepší"

b) osvobodit se v rámci vztahu: prostě si žít po svém. Nečekat ani na reakci, ani na spoluúčast, natožpak na nějakou aktivitu m. Když bych byla rozvedená, byla bych taky na všechno sama. Tak to můžu praktikovat i teď a nemusíme si život komplikovat rozvodem. Na to teda docela slyším, jen mi to přijde jakoby obtížnější.

máta

Milé dámy,
zdravím všechny a omlouvám se za delší odmlku. Byla jsem pořád někde po dovoelných, pak na skok v práci - to si umíte představit, jak to tam asi vypadalo - pak zase dovolená, pak zase do práce ... a právě když už jsem se začínala těšit na "volný" týden, kdy m. s A. měli být v Krkonoších, uhnal si m. slepáka. V pátek večer mu ho vyřízli, zítra ho nejspíš pustí domů - šourá se v předklonu, nesmí nic jíst, možná časem nějaké kaše, bude asi potřebovat převazy, vyndat stehy - a já řeším, kam udat dítě, abych mohla aspoň na chvíli do práce, jestli budu moct nechat m. samotného doma ... Kdybych chtěla být cynik, řekla bych, že už neví, co by si vymyslel, aby se o A. nemusel starat. Ale to jsem jen rozladěná z komplikací se změnou plánu, vím, že slepáka jeden nenasimuluje.

Do příhody se slepákem trvala euforie, vyvolaná představou, že bych se mohla rozvést (díky, Dáši!), teď pochopitelně euforie poněkud polevila. K zásadnímu rozhovoru s m. nedošlo - trošku se mu vyhnul a ani já jsem nenaléhala, neb jsem chtěla předtím mluvit s psychoušem. Psychouš v zásadě navrhuje pokusit se osamostatnit v rámci trvajícícho vztahu, je to k zamyšlení. Podle mě v něčem težší, než se rozvést. Ale zase lepší pro A. Jinak též psychouš navrhoval pokus o vnesení dynamiky do vztahu: že prý mám doma opakovaně dělat pořádné dusno. Schválně, co se stane. No, to se mi moc nezdá a navíc, teď by to ještě ke všemu bylo jako kopání do mrtvoly. Budu muset odložit.

Margaret, deku na pláž jsem vyrobila velmi prostě: obarvila jsem prostěrado na modro a následně na něj vysavovala mořské a řecké motivy. Fotky mám, ale mizerné - jednak není pořádně vidět barva a ani ty motivy nic moc. Ale je překrásné! ;-)

Kačenko, ad co se stalo s Káčou Skokanovou: taky vzpomínám, taky jsem v té době začala rodinu číst Páni, to už je let! Radši nemyslet. Zase bych si na chvíli potřebovala rodinu zakázat, ty články o těhotenstvích a porordech mě ničí. Moc moc bych chtěla mimi, bohužel zcela nereálné, jak víme, že :-(

Velký sraz: příští rok 6.-8.5. (2010). Bohužel volné dny vycházejí na soboty, ale co naděláme. Zapište si do diářů. S organizací pomohu. Ve stanoveném termínu NERODIT! Kdo otěhotní tento měsíc, bude prohlášen za narušitele akce! ;-)

Margaret: taky nejsem Vinnetou a "mrňouse" (20 kg) už neunesu, ale pokud se občas, výjimečně, něco podobného přihodí, mrňous zásadně procitá po uložení do postýlky!!! To se mi chce potom řvát!

Tak a já jdu pracovat (udala jsem dítě sestře, bohužel jen do 18:00, jsem v práci!), mějte se pokud možno co nejlíp a pište!

Pa pa, máta