Diskuze : Ostatní : Ekologická domácnost

Dřív jsme taky nakupovali od místních zemědělců na celou zimu (super brambory, cibule, česnek, dýně, červená řepa...), takže to chápu. Nicméně teď to řešíme tak (nemáme sklep, takže delší skladování je docela problém), že koupíme třeba brambory 10 kg pytel, a jelikož jeden náš místní farmář má otevřeno každý den do večera (nebo v zimě se dá domluvit), tak až dojdou, prostě skočíme pro další. A další farmář bydlí přímo u autobusové zastávky a má tam samoobslužný stánek, kde hodíme do pokladničky peníze a vezmeme pytel. Ano, spoléhá se na dobré sousedské vztahy, že lidi opravdu zaplatí a že zaplatí za správnou váhu. Za mě ideální řešení.

Navíc lidi dostávali deputát z družstva, to se pak jednoduše vykrmovalo prase.

Tak záleží na situaci, já nesnáším nakupování, takže dokud jsem byla sama jen s dítkem, tak jsem radši jednou za čas udělala velký nákup autem, než chodit pravidelně do obchodu. Chlap zásobování miluje, tak chodí nakupovat často právě do tašek. Oba využíváme MHD, na dlouhé trasy preferujeme Regio, ale i tak se autu nevyhneme. Teď jsem ráda za neeko leteckou dopravu, protože dítko tak nestráví cestou domů na týdenní prázdniny celý den.
Třídili jsme vždycky, teď máme 4 odpadkové koše a svozová firma má třídící linku, takže hodně vytříditelných věcí se dává do jednoho kontejneru.
Nákup oblečení je u mě ještě větším utrpením, než nákup potravin, takže co jednou koupím, nosím až do zničení. Dítko si za mě na ty dva roky zabalilo oblečení málo a ještě málo teplého.

Moc konzumní neziju, ale jsrm ráda, že bych teď už mohla. Nejvíc mi vadilo, že nám zakazovali i západní hudbu.

Tatramelko, já z vesnice pocházím a na vesnici i bydlím.
Kohouti a prasata byli problém vždy a vždy si na ně lidi stěžovali.
On totiž kohout dokáže kokrhat v půl čtvrté ráno a některý má dost pronikavý hlas a vzbudí celou ves. Takový kohout po pár stížnostech skončil na pekáči.
To samé prasata. Ony totiž dost smrdí a kolem se šíří mouchy a potkani. Taktéž to bývalo jádrem sporu.
Ale lidi spolu většinou nějak vyšli.
Teď je problém, že se na vesnici nastěhuje někdo z města, kdo ji zná tak možná z prázdnin od babičky a vykřikuje hesla, že prasata a kohouti byli na vesnici vždy a k vesnici patří, četl to v rozhovoru či slyšel na přednášce a nebere ohledy na sousedy.
Je logické, že jsou lidi kolem něho naštvaní.

Druhá věc, chov se nevyplatí. Víš kolik stojí sele na výkrm a co dá času, práce a peněz ho vykrmit? A to dost s nejistým výsledkem, brácha je zkušený chovatel a loni mu umřelo prase těsně před porážkou, dle veterináře nějaká vrozená veda.
Když k tomu připočtu smrad, mouchy a dost často potkany, chlívky mám a prase nechci ani zlaté.

A takto můžu pokračovat i s ostatním zvířectvem. Většina z nich je pro sousedy značně obtěžující.