Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

Jsem typ rychlých rozhodnutí. Většinou totiž dobře vím, co chci, takže rychle porovnám tu možnost se svými přáními, zvážím poměr cena/výkon a pokud usoudím, že je to dobré, jdu do toho. Takhle jsem prodala byt, koupila dům, nakupuju a prodávám takhle auta, nemám ráda dloooouhé rozvažování. Manžel oceňuje, že už mu předložím a odargumentuji hotovou věc a je to. Zvykl si, že věci se realizují hned. Momentálně jsme minulý týden usoudili, že bychom nechali postavit na zahradě pergolu a už jednáme s jednou firmou o datu realizace

Sally, přesně, někdy prostě člověk cítí, že vlastně ani jedna možnost není to pravé. Tak je u těch věcí, které tolik nepospíchají, lepší chvíli počkat, dát si odstup a někdy se najednou časem najde řešení a my si pak celou dobu říkáme, jak to, že nás to nenapadlo dřív.

sally, máš pravdu, někdy když je to "to ono", tak není třeba váhat a sčítat plusy/mínusy

kdysi jsme se rozhodli pro domek na vesnici během dvou návštěv, byl čerstvě v nabídce realitky, právě tam kvetl sad a "bylo vymalováno"

když jsme ho koupili a zavázali se ke strašné měsíční splátce hypotéky, seděla jsem v obýváku a všechno se ve mě najednou stáhlo strachem.... Nikdo z mých vrstevníků jako raný dvacátník nemovitost nekupoval a všichni nás odrazovali. Manžel nezaváhal nikdy, od prvního dne, co jsme na papíře specifikovali, jak chceme bydlet (větší zahrada, vhodná pro psa, kočky), stromy, v rozumné vzdálenosti od zaměstnání...koukala jsem na něj jako puk, že neváhá, čerpala jsem z něj sílu

Silvie
poslední dům jsme koupili za 45 minut... makléřka se smála, když jsem jí vysvětlila, že s manželem jsme se brali po čtyřtýdenní známosti, tak jak dlouho nám asi tak může trvat koupit blbej dům?
Ale tohle byly zrovna ty věci, které rozhodování nepotřebovaly, kde to "bylo jasné"... protože tohle jsou situace, kdy je člověk rozhodnutej už dávno, jenom čeká na nějaké postrčení zvenku - třeba s tím domem - věděli jsme co chceme, kde to chceme, měli jsme poměrně promyšlené věci, které považujeme za nutné - a které za zbytné - takže pak když se objevil dům zapadající do kolonek, tak to bylo jasné. Možná to tak bylo i s manželem - splňoval ty zásadní věci, které jsem u muže chtěla mít. Nebo třeba rozhodnutí vzít děti do domškoly - přemýšleli jsme o tom několik let - takže když se situace ve škole vyhrotila, tak to pak bylo rychlé. Protože už jsme měli vymyšleno co a jak a za jakých podmínek.
Takže nevím vlastně, jestli se rozhoduju "rychle" - ty zásadní věci (partner, dům atd.) zabraly vlastně "leta".

U věcí jako oblečení se rozmýšlím podle toho "jestli to budu nosit - a kam" - mám pocit, že letos jsem na sobě vůbec neměla třeba letní šaty... mám nějaké sukně a trička a nazdar - ale většinou chodím v kalhotech. Takže i když vidím krásné šaty, tak si říkám, že je vlastně nebudu mít kam nosit... že jsou pro můj styl života nepraktické (a dvoje mi visí ve skříni)

K rozhodnutí potřebuju dost informací, ale jsem schopná je rychle obstarat a rozhodnout se. MM se rozhoduje intuitivně, i v zásadních věcech, jako třeba náš vztah, za týden měl naprosté jasno kupuje tak i auta, prostě jde kolem, zavolá mi, pojď se podívat a je to