Diskuze : Hlavní : Mezi námi ženami

"do deprese mě uvádí i ten pohled na bezbarvou přírodu hor, kde se rozhlédneš po krajině a vidíš jen bílou, černou, šedou a jejich odstíny..."

Rose, to je škoda, že to na tebe takhle působí. Ale chápu, že se to vědomě těžko ovlivní.
Já to miluji, svět jako černobílá fotografie Pochvaluji si zimní absenci barev, je to úžasně uklidňující a nakonec člověk zjistí, kolik tónů a odstínů ta zdánlivě bezbarvá krajina má. Ale chce to přepnout mozek uvyklý na neustálou bombardáž výraznými barvami.

Rose, Ty si božia 😆👍

TaJ, to chápu, on se asi každý hlavně těší do tepla.. a po 12 hod. v práci bych si taky chtěla akorát tak sednout, nebo raději rovnou lehnout

Peppo, v podstatě jo, jsme taková ulice do čtverce, dál už to nikam nevede...takže sem zajedou, nebo zajdou jen ti, co tu bydlí... přes den tu skoro nikoho nepotkáš a večer jen ty, co se vracejí z práce. A já se vracím před devátou večer, to už na procházku nejdu, jsem ráda, že si doma sednu🙂

"kdy jsem v lockdownu trávila dny v přírodě. Zjistila jsem, že v přírodě jsou zimní měsíce úplně parádní. Od té doby si je umím užít. Klíč je v tom, že člověk nesmí být po celou krátkou dobu denního světla zavřený v interiéru. To je nedostatek našeho životního stylu, že jedeme stále stejný režim, bez ohledu na režim přírody"

podepisuju, když mi je v lednu mizerně, vím, že si za to můžu sama, kdybych se vykopala k procházce (např. s pejskem), bylo by mi o 200% líp, ale nešla jsem, no