Diskuze : Drbárny : Autismus

Vaiteo, to nemusí, má pravdu. Vliv prostředí je prostě obrovský a děti rodičů, kteří jsou z různých důvodů schopni lepší péče budou vždy zvýhodněné oproti těm, co třeba teoreticky mají srovnatelné předpoklady, ale horší podmínky.

"Celá léta poslouchám vdané matky, co všechno musí stihnout, jak se s dětmi učí, píšou úkoly, chodí na logopedii, platí doučování či přípravu na přijímačky, v autě trénují násobilku nebo vyjmenovaná slova, vyměňují si tipy, vykrývají výpadky vyučujících, obvolávají se kvůli úkolům."

Tak ale tohle není standard.

77mi, to byses divila. Celá léta poslouchám vdané matky, co všechno musí stihnout, jak se s dětmi učí, píšou úkoly, chodí na logopedii, platí doučování či přípravu na přijímačky, v autě trénují násobilku nebo vyjmenovaná slova, vyměňují si tipy, vykrývají výpadky vyučujících, obvolávají se kvůli úkolům.

Jejich manželé, kteří se vracejí domů až večer, jsou přesvědčeni, že jejich děti jsou mimořádně samostatné, nadané a ve škole dobře prospívají díky tomu, že jim kdysi poručili, že si musí dělat úkoly samy, a ať se koukají dobře učit, jinak z nich nic nebude.



(V rozvodovém uspořádání ale taková matka nemá dítě denně k dispozici a ty výpadky prostě nemá, jak vykrýt. Když se ale takový potomek ocitne v rámci rozvodu ve střídavce, což už se taky kolem mě párkrát stalo, může následovat
velký propad ve škole. Jednou jsem byla "ze známosti" požádána, ať tatínkovi domluvím. Nestačila jsem žasnout – jeho názor byl, že matka se na dítě vykašlala.)

Víkendovej otec je prostě něco jiného, je to víc jako být na návštěvě, tj. dítě si uvědomuje, že třeba volnější režim je možný proto, že je to "výjimečně". Ta změna prostředí vůči standardu je krátkodobá, dá se to spíš ustát. Při střídavce jsou to víc rovnocenná prostředí a pokud fungujou odlišně, tak je to pro psychiku děsně náročné. Já osobně blbě nesla i dlouhodobé hlídací pobyty u příbuzenstva, protože věci jako jiná večerka, jiná doba jídla, jiná jídla apod. mě strašně iritovaly. Být nucena dlouhodobě přecvakávat, tak si asi hodím mašli. Nejvíc mi vyhovovalo období, kdy jsem za tátou chodila několikràt v týdnu na pár hodin po škole, a pak domů. Skončilo to, když se odstěhoval na jiný konec státu, pak už byly jen prázdninové dlouhodobější pobyty, to už mi bylo přes 14 a nikdo mi nic nediktoval, ale přispůsobit se rodině se zcela jiným rytmem a stylem života teda bylo náročné a ke konci už jsem nervama málem lezla po stěnách. Z představy, že dneska bych byla nucená tohle pravidelně střídat, mi naskakujou pupínky.

"Ani s těmi víkendy to není jednoduché, když třeba dítě hraje na hudební nástroj, nebo se připravuje na přijímačky, nebo musí mít nějaký konkrétní režim (třeba kvůli SPU) a druhý rodič nejen nespolupracuje, ale třeba to i rovnou bojkotuje"

Tak to mám zrovna konkrétně zažité celkem zblízka. A zrovna opačně než asi předpokládáš. Otec dbá na výuku na nástroj. Matka to považuje za zbytečné, přece z dítěte virtuoz nebude. Matka byla proti přípravě na příjimačky, proti doučování, tak nějak proti všemu, takže u ní se neučilo. Ona ostatně ani neposílala v minulosti dítě na doučovaní doporučené tř. uč. Ona se s ním prostě učit nebude a basta, na doučování není třeba atd. Takže dítě se aspoň učí u otce a dohání resty a opravuje špatné známky. Když je u otce a nestojí jim za zády matka, která vykládá, že učit se je zbytečné, stačí ve škole projít a že dítě není studijní typ. (Oba rodiče mají VŠ.)