Diskuze : Hlavní : Domácí škola

Plzeň, máme tu v okolí dvě komunitní školy, tak tam se asi nějak dá, zatím jsem to blíže nezkoumala

záleží, kde bydlíš jsou místa, kde takové domškolácké kluby a setkávání fungují

100% rozhodnutá pro domškolu ještě nejsem, spíš mě jde o to vyhnout se tomu odkladu takhle předem. V podstatě je v tomhle případě nejlepší cesta právě domškola, pač si můžu o odklad zažádat do konce 1.pololetí 1.třídy, přičemž na domácí škole se nezmění prakticky nic, děcko nepocítí žádné vracení odněkud někam. Takže kdyby to nešlo, dám odklad zpětně a nastoupíme do nuláku/přípravky, takhle mi to zatím přijde jako dobrý způsob, ale trochu mám obavy o to společenské vyžití, to budu muset pořešit i jinak než kroužky, pač je fakt, že na kroužcích se děti věnují hlavně té dané aktivitě. Představuju si nějaký klubík pro domškoláky nebo další děcka, která by se 1-2x týdně odpoledne někde vyřádila. Budu mít konzultaci s přátelskou psycholožkou, s domškolou má nějakou zkušenost, tak uvidíme.

Syn je take červnový a odklad jsem mu dala. Je levák a v šesti letech absolutně nejevil zájem o vzdělávání. Věděla jsem, že budeme mít domácí školu.
V listopadu se náhle vše změnilo, začal brát do ruky tužku, zajímat se o písmena, ptát se na x věcí.... Od ledna jsme tedy začali s DŠ a když oficiálně nastoupil do první třídy, měli jsme půl roku k dobru. Zpětně jeho odklad školní docházky vnímám jako velmi dobré rozhodnutí. Díky němu jsem nebyla ve stresu, že syn něco nezvládá a měli jsme dostatek času na procvičování. Náš náskok se začal postupem času zvětšovat a na konci druhé třídy nám ve škole doporučili přeskočit ročník. Nic jsme nepřeskakovali a místo toho syna zapsali do školy v zahraničí, kde se zdokonaluje v angličtině. Česká škola tedy mohla jít na rok k ledu.

Tohle dělal loni syn...taky je hodně nejistý....ale naštěstí s tím přestal poté, co si v nějakém testu z matematiky takhle "opravil" výsledky a pak dostal svojí první trojku....když jsem se tenkrát ptala, co se stalo, že přece tohle v pohodě uměl, tak mi řekl, že mu to poradil spolužák....řekla jsem mu na to jenom, že je chytrý a sám to moc dobře umí a že je lepší spoléhat na vlastní hlavu, než na rady spolužáka...dál už jsme to neřešili....a občas když je malinko nejistý, tak mu to stačí připomenout a nabere zase trochu sebejistoty...letos už je to mnohem lepší...