Diskuze : Hlavní : Domácí škola

Muzes mi napsat, k cemu je soutez v matematice dobra? Ja to fakt nevim, ted si nedelam srandu.
Jak to vypada? Vsichni stoji a rikaji vysledky a kdo nevi tak vypadava? K cemu to je? Aby ten, co ji ovlada se procvicil jeste vic a ten co vypadl a potrebuje cvicit, tupe ziral z okna a utvrdil se, ze je zase luzr?

SUSU, třeba moji kluci soutěže s násobilkou nesnášeli, přitom jeden z nich je opravdu dobrý matematik, ale v době ,kdy se měl učit zpaměti násobilku, se zajímal o jiný věci (z matematiky) a opravdu neměl chuť předhánět se v rychlosti s ostatníma, a o rychlost mu nejde ani teď, soutěživý je, ale zatímco ostatní ještě hráli nadšeně zamrzlíka na násobilku, on vyhrával matematické olympiády pro starší kategorie - pro takový děcka jsou alternativy nsad i nutností, jinak se utluče, co v nich je

Však jo. Já to celkem znám, my máme hodně cizinců, i spádových i nespádových. Často děti které na prvním obědě ve škole poprvé vidí příbor, takže jim ani nejde se najíst. Učíš je to, některé se hned chytnou a jiné ne a ne, nevíš proč, jen mlčí a bojkotují příbor, řekneš rodičům, ať jim dávají hůlky, rodiče jen vrtí hlavou a mlčí.... nebo holčička, která první dva roky prostě nemluvila, němý Bobeš. Kluci kteří na první našlápnutí startují tak, že jsou schopni způsobit vážné zranění (prvňáci), děti nepochopitelných zvyků a komunikačních vzorců. Je to docela fuška. A neustále si někdo, nejlépe koho se to vůbec netýká, stěžuje.
Nemluvě o divných pánech hřmotného zjevu s řetězy a černými brýlemi, kteří se sem tam vynoří z ohybu chodby.

Spíš ne, všichni cizinci nejsou kolegové a kamarádi a to ani když jsou cizinci stejného národa. A u malých dětí už to tak nefunguje vůbec, jako že by spolu držely na konto cizineckosti. Výjimky samozřejmě jsou. Ale v zásadě cizinci fungují velmi podobně jako našinci.

Možná je sporné, co obě myslíme slovem "spokojené". Já neznám moc dětí, které by rády chodily do školy a těšily se tam. Většina to tam chodí odsedět, protože musí. Pak znám pár zapálených sběratelů jedniček, těm ale dost unikají některé důležité věci, jako třeba podstata, proč se vlastně učí.
Já nepotřebuju hledat odůvodnění domácího vzdělávání. Po jedenácti letech docházky a nemalých problémů v různých školách našich dětí mám dost zkušeností. Navíc jsem taky chodila do školy a ještě si toho dost pamatuju. V jistém ohledu se toho moc nezměnilo a i tu trochu svobody, která se začala nabízet, je opět snaha zazdít.