Diskuze : Zdraví : Nadváha

Přemýšlím, proč lidi hledají rady na netu, u neodborníků. Jestli ono to nebude tím, že odborníci na laiky z řad pacientů, rodičů, klientů... nemají málo času, trpělivosti, empatie, jestli náhodou nemluví nesrozumitelně a nevnucují svou jedinou pravdu, bez možnosti alternativ nebo aspoň možnosti, že nejsou všichni stejní a stejně tabulkoví.
Když mi před skoro 16 lety tvrdil ortoped, že syn nikdy nebude v pořádku, že když se s problémem narodil, tak už ho prostě bude mít, bylo jedině dobře, že jsem mu nevěřila, a právě kvůli takovým hledáme jiný názory. kdo může vědět, jestli trefil na skutečnýho odborníka, nebo na blbce?

Promiň Kat, ale já mám hloupost a její podsouvání za pravdu za aroganci.

Nemohu zapomenout na její rady k vážně nemocným ohledně jejich vztahů s dětmi, které kdyby byly v pořádku i zdraví by bylo. Strašlivá nehoráznost vůči nemocnému.
A zase je pravda, že některý byly i veselý. Třeba kterak příčina jakýchkoliv obtíží byla Pampelou shledávána v nestejně dlouhých nohou, které ona hravě narovnala.

Ad. moje arogance, Pampela není moje pacientka.A protože Pam-pela není můj pacient, tak mohu být předpojatá 😉 a neakceptoval další kolečko blbinek.

Vaiteo: jak správně píšeš, Pam-pela NABÍZÍ svoje rady. Nevnucuje je jako univerzální pravdu. Pro mne je to rozhodně přijatelnější, než výkřik: já jsem doktor, takže já mám pravdu. Doktor je taky jen člověk, co člověk, to názor, jsou dobří doktoři, špatní doktoři a na stejný zdravotní problém může mít pět lékařů pět různých názorů, často i protichůdných. Jsou lékaři, co sledují trendy a vzdělávají se, jiní se drží toho, co se před x lety naučili ve škole. Viz třeba aktuálně trend LCHF stravování, který už je podpořený i studiemi o prospěšnosti pro pacienty s DM2, zatímco lékařka v diabetické ambulanci předá novému pacientovi instrukce s doporučenou dietou s asi 200 g sacharidů (osobní zážitek před pár měsíci s mým rodinným příslušníkem).

Nemluvě o tom, že i pacient je člověk, originál, a nemusí vždy pasovat do tabulek.
Jsem také po TTE, pro Ca, na plné substituci. Prvních minimálně pět let po operaci mi opravdu hodně nebylo dobře, ale tabulkové hodnoty byly OK, takže jsem celou dobu pořád jen poslouchala, že není důvod, abych se necítila výborně. To mi akorát přihoršilo, přitom by úplně stačilo, kdyby doktorka třeba řekla, že si to časem sedne nebo že to zkrátká má každý jinak. Místo toho jsem se cítila akorát vinu, jak jsem nemožná, když jsem pořád zpocená, rychle se unavím a přes veškerou snahu nemůžu zhubnout, zatímco všichni ostatní po operaci fungují bez problémů.

vaiteo, vím, že jsi doktorka. Pro mne opravdu velmi arogantní, nechtěla bych se s tebou setkat.
Ano, možná jsem špatně pochopila svou doktorku, byla to ta stejná, co mi tvrdila, ať se s tím smířím, že budu na substituci do konce života.
Nevím, co tě štve. Kdybych byla hnusná, řeknu, že bych se nechtěla nechat léčit od lékaře, který sám není v pořádku a neví si rady se svými problémy. Je vidět, že jdeš cestou klasické medicíny a že ti to stačí.
Já se snažím věci u sebe řešit tak, aby se mi žilo dobře, ne, nevychází to vždycky, svou mamku jsem taky "nezachránila", ale doktoři taky ne.

Absolvovala jsem i operaci, mám svou praktickou doktorku, svého zubaře, gynekologa atd. Nejsem žádný exot a tak povýšená a pyšná, abych si na sebe brala zodpovědnost za zdraví jiných lidí. Pokud sis všimla, většinou píšu o sobě nebo o blízkých lidech kolem mě.

Víš, ty jsi vzdělaná, inteligentní, to ano, ale jestli jsi moudrá, nevím, vlastně nevím, proč na tebe vůbec reaguju, když se tak naprosto míjíme.

Soudíš lidi, které neznáš, snažíš se často druhé ztrapnit, a to nejen mě.
Zameť si ale nejdřív před svým prahem.

A pokud TOBĚ bylo a je při substituci dobře, buď ráda...nemají to všichni jako ty, to si zkus uvědomit, že lidi nejsou jen jména a hodnoty na papíře.
Setkávám se s lidmi, kteří jsou bezradní, co dál. Doktor jim sdělí, že pro něj jsou v pořádku a a´t vyhledají psychologa, psychiatra. Že je to v hlavě. Nemusí být. NEMUSÍ. Tohle je taky arogance.
Říct někomu, komu je den za dnem zle, že je to v hlavě.
Tohle slyšela moje maminka, bylo jí 51, když se ocitla po 16 uvězněná v těle na lůžku bez možnosti pohybu, řeči, polykacího reflexu atd. po chronické borelióze, když jí doktoři tvrdili, že je v pořádku a ať jde za psychiatrem, že její problémy jsou v hlavě.
Až tenkrát jsem začala hledat určité životní souvislosti, příčiny, důvody atd...předtím mě to taky netrápilo.

tak si laskavě tyhle kecy nech pro sebe, na tyhle řeči typu "hlava" jsem zas alergická já.

Sportovat s ní, jíst s ní, koupit rotoped, zapsat do Sokola. Poradit se s doktorkou o velikostí porcí. A hlavně slečně vysvětlit, že dokud roste, bude se jí hubnout snadno - stačí, když nebude přibírat, prostě z toho vyroste. Pak bude hůř. Ukázat jí fotky z tanečních, kde se nějaká "baculka" najde a trochu ji namotivovat.

Také bych jí prostě vzala kapesné a jestliže mají jídelníček ve škole na webu, tak ho s ní prošla a dohodla se, co který den bude jíst (mají-li na výběr). Sladkosti bych jí zcela nevzala, ale značně omezila.