Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Grainne
"Tady se stretavaji dve velmi opravnene potreby pacientu, ci klientu nemocnic, byt se svymi blizkymi a pravo a potreba klidu a soukromi.
Oboji je stejne dulezite nejen pro pohodli, ale i pro uzdravovani. Netusim, jak se lze uzdravovat a bojovat s nemoci, kdyz je clovek vystresovany odtrzenim od blizkych, ci naopak ruchem okolo.

To, ze je s tim vetsina smirena, ci se je podarilo presvedcit, ze jinak to nejde, na veci nic nemeni. Tady zvitezilo to, co je pro nemocnice zadarmo, laskave vpustili navstevy, ale alespon zakladni soukromi je stale jakysi trapny, drahy a rozmazlenecky pozadavek neukaznenych a otravnych pacientu.

Brala bych i "zaplatte si to", ale ono neni co a neni jak. Nadstandard je casto veci protekce, nekdy az tak, ze se ani platit nemusi a nadstandardni pojisteni s jistymi naroky na pohodli a soukromi v nedohlednu."

Naprostý souhlas. Myslím si, že už jen ty blbé závěsy by pomohly.... Když jsem byla na té chirurgii, tak byl nadstandard jeden na oddělení pro asi 30 lidí a mám ten pocit, že byl dvoulůžkový.... BTW na těch 30 lidí tam bylo jedno WC a jedna sprcha....

no my jsme to meli tenkrat idealne nastavene, i kdyz jsem byla stara matka a honili mne po vsech vysetrenich vcetne amnio...ale tim, ze tam partner pracoval a ze jsem do toho spitalu chodila i predtim za nim jak domu, tak mi to prislo v pohode....ja tam byla v pohode, i kdyz tam vloni operovali dceru po zlomenine, pro mne to neni cizi prostredi jako pro beznou rodicku nebo matku pacienta

pardon, to bylo na Anett a ne na Anni

Grainne, přesně tak: vpustit neomezeně návštěvy je snadné a nic to nestojí, ovšem prostor je k tomu málokde uzpůsobený a personál si také málokde troufne nějak pohyb lidí korigovat.

Dlužno říct, že jsem loni zažila oddělení, kde se v tomto směru velmi snažili a pocity z pobytu byly hned úplně jinde. Tam jsem děkovala na všechny strany.

Ha ha, soukromí.
Asi jako na infekčním, kde jsem byla s dětmi.
Na klice koule, abychom jim neuteli, dostala jsem k dceřině postýlce postel přiraženou k jakémusi okénku na chodbu. Když se ke mně navarkasila moje dvouletá dcera s kapačkou, měla jsem prdel vystrčenou do toho okénka na chodbu. ( jinak bych se s ní nevyspala).
Sprcha byla společná pro 2 pokoje, takže kdykoliv tam mohli přijít chlapi z vedlejšího pokoje. Sprchou také procházeli doktoři. Závěs tam nebyl, ale už jsem si pak zvykla, že když si holím přirození, tak kolem mě chodí mladí doktoři.
Tohle byl vůbec nejhororovější pobyt, jaký jsem kdy zažila.