Diskuze : Hlavní : Jak jsem prožívala těhotenství a porod

Ježkovy voči, to tě teda lituju. Minulý týden jsem jela vlakem s pánem, který manželce líčil historku, která začínala slovy "Tak už to ze mě ráno vylítlo". Už to mi stačilo k přestoupení do druhého vagónu. Mít to na nemocničním pokoji, tak zešílím.

Anett já Ti nevím, ale při žádném pobytu v nemocnici jsem neměla klid a soukromí. Těžko můžu mít soukromí na malém čtyřlůžkovém plně obsazeném pokoji a klid narušuje i sám personál, obvykle třeba ranníma rituálama, které začínají děsně brzy (měření teploty v 6 ráno, následně nástup uklízeček aj.). Návštěvy jsou leckdy ve výsledku to nejmenší.

"to celé vychází z mylného předpokladu, že v nemocnici je nebo má být klid a soukromí"

Já ten předpoklad považuji do určité míry za oprávněný.
A myslím, že v řadě ohledů to lze i zrealizovat.

Jako drsný, já to teda neznám...

Před porodem jsem byla na nadstandardu, právě s ohledem na ostatní potenciální chudinky pacientky, bo mi bylo jasné, že bych byla hlučný pacient - nesměla jsem vstát, takže za mnou chodilo lidí - nosilo, vozilo + jsem telefonovala + pracovala... Dokonce za mnou byli i 2 klienti a jeden kolega . Muž teda jezdil (samozřejmě) až po práci, a to ne denně, to jsem mu zakázala, že tam nemusí vysedávat a hledět na mě, ať si radši odpočine... Tak jezdil obden nebo 3. den, většinou teda k večeru...

Pak jsem byla taky na JIPce s dalšími asi 3ma, tam nesměl nikdo. Pak taky na Obilňáku na předporodním, tam bylo 6 postelí a celkem se tam holky střídaly, jak se tam trávila "první" doba porodní, než byl volný porodní sál (jedna nám tam málem porodila, byl solidní baby boom a Bohunice nepřijímaly...). Tam teda muži směli jen třeba přinést tašku (jinak na chodbě). Klid teda nebyl, bo se tam vždycky někdo svíjel v kontrakcích, jiný zase třeba jen čekali, než zapůsobí vyvolávačka...

Po porodu na pokoji taky s 6ti postelemi, tj. 6 matek + 4 mimina - 2 děti inkubátorový... Návštěvy byly slušně v návštěvní místnosti nebo na chodbě, ale klid tam s ohledem na toto nebyl stejně žádný, telku si nikdo nepouštěl teda... Mlíko odstříkávat jsem chodila do sprchy, stejně jsem se předtím sprchovala vždycky + bych si to teda nedovedla v té sestavě představit...

Na pokoj matek inkubátorových dětí pak návštěvy nesměly (bylo to v zamčené chodbě na čip), vídali jsme se s mužem u mimina, nebo jsme si šli sednout ven do bufetu nebo do parku... On je to zvláštní svět, mě tam ten chlap nijak nechyběl.

Je to hnus, to naše zdravotnictví... Po tomhle se mi teda rozhodně nestýská.

Tak buď ráda, že máš pokoj jen pro 2 a že půjdeš brzo domů... Dej si sluchátka, pusť si na notebooku nějaký film a kašli na ně.

Drž se, ať tě mohou brzy pustit.