Diskuze : Hlavní : Jak přežít mateřskou dovolenou

Podnikala jsem kde co, abych měla pocit vlastního rozvoje, ale zpětně vidím, že to k ničemu moc nebylo, apíš mi to pomáhalo v tom konkrétním čase. Učila jsem se jazyk, pracovala z domu, ale nebylo to nic, co by mě zásadně pounulo jinam.
Studovat jsem chtěla moc, bohužel jsem nikdy neměla žádné hlídání a manžel si dovolenou brát nemůže.

Myslela jsem, že po 6 letech budu na mateřskou vzpomínat s nostalgií, ale pořád mám to období v mlze šíleného nevyspání, nemožností si odpočinout při nemoci.
Mrzí mě jen to, že jsem si neužila mateřskou volnost, kdy člověk může s batoletem všechno podnikat - ve 2 letech starší se narodil mladší a ve 2 letech mladšího jsem šla na plný úvazek zpátky do práce.
Ale tenkrát mi to přišlo ideální, kdybych byla domá dýl, stejně bych si neužívala dětí vymýšlela "jak se rozvíjet."

jsem asociál, nemám ráda lidi a na md jsem si nejvíc užívala, že téměř nemusím jednat s jinými lidmi než v tom svém mikrosvětě
rozvoji své osobnosti jsem se nijak nevěnovala, fascinovaně jsem obdivovala toho nového človíčka, hlavně u té první, to byla (a dodnes je) pro mne bytost z jiné galaxie, je úplně jiná než já, možnost nahlížet do jejího světa je pro mě velkým kusem poznání... u dalších už to pak bylo jiné, syn je mi založením mnohem bližší, je celý po mém otci, ale i tak náhled do jeho myšlení byl pro mne novinkou a nejmenší je zase úplně jiná a i její myšlení mě nepřestává fascinovat, takže své tři md považuju za něco jako cestu do hlubin duší a světů svých dětí... v cv by to asi neuspělo, mně to dalo fakt hodně moc... škoda, že to nemám možnost nijak jinak využít, než pro svou potěchu

Jo, rikala jsem si, ze ta doba, kdy jsou deti maly, se uz nikdy nevrati a ja chci vedet, jaky to je.
Pravda je, ze u toho druhyho uz jsem to tolik nezrala

Tino, já bych ještě víc ocenila takovou tu schopnost, co měli v seriálu Byl jednou jeden život ty bílé krvinky - jak vždycky, když bylo třeba, se pěkně naklonovaly do potřebného počtu

Kouličko, tak to já se zase na mateřské stýkala s maminama minimálně, protože syn tak skoro do 4 let kolem sebe děti moc nesnášel, na plné hřiště ani nešel, snesl tam tak jedno dvě děti, jinak se tam vrhal kdykoli, když viděl hřiště prázdné , takže my jsme většinou všude jezdili a chodili sami, občas jsme si pokecali s někým cestou v parku, nebo v MHD, v obchodě, nechodili jsme na dětské plavání, ani do mateřských center...,ale mně to tedy nijak zvlášť nevadilo, jsem založením spíš introvert, nepotřebuju kolem sebe pořád lidi, v práci jsem jich měla a mám kolem sebe každý den až dost, takže na mateřské to byla příjemná změna