Diskuze : Hlavní : Dudlík

Dítě, které se musí na dudlík "učit", ho stejně většinou nepřijme. Děti, které mají vysoce vyvinutý sací reflex se potřebují sáním nějak uklidnit. Lepší dítě s dudlíkem, než aby mi celý den ožužlávalo prsa ... Pokud se potřebují takto uklidňovat, dopřejme jim to ... Jak už jsem psala, láska k dudlíkům byla velká, ale odejmutí proběhlo naprosto v pohodě a bez jediné slzičky.

A jakým způsobem jste stříhali? Chce to opravdu po malinkatých kousíčcích, aby si zvykal, že se dudlík kazí ...
Starší syn měl dudlíka na spaní do 3 let, měl k němu opravdu citový vztah Musím podotknout, že měl ortodontické a zoubky má krásné. Odebrání proběhlo naprosto bez problémů. Nejdřív jsme ho asi měsíc připravovali na to, že už je velký a jeho dudlíky jsou strašně staré a začnou se rozpadat. Pak jsme u všech ustřihli špičky s tím, že už se teda jako rozpadají. Zpočátku dudlal i ty ustřižené, ale jakmile byly ustřiženy tak za polovinou, tak už je jen držel v ruce. Ještě nějakou dobu si pak držel v rukách ty plasty a asi tak po měsíci jsme je uložili do kapsáře. Pak si na ně vzpomněl jen jednou, že chce nové, když se narodil bráška. Ovšem tam byla odpověď jednoduchá - pro děti, které chodí do školky, už se dudlíky neprodávají ...
S mladším synem to hodlám udělat podobně.

Raději dudlík než palec. Palec se podle mě odnaučuje hůř. Pamatuju si spolužáka, kterej si ve škole cucal palce a měl je teda ožmoulaný hrůza. I mu je mazali, zavazovali a stejně to nepomáhalo.

já neporadím, kluci dudlíka neměli

Naše starší měla dudlík skoro do 4 let, byla strašná závislačka (i ve dne). Máme ještě druhou o 20 měsíců mladší a nebylo v mých silách jí dudlík sebrat, když ho měla mladší (teď se za to skoro stydím, ale jsem s holkama skoro pořád sama, totálně nevyspalá a neuměla jsem si představit několik nocí nespat, což by určitě nastalo). Pár pokusů o odstranění dudlíka jsem učinila, ale hodně nedůsledně, spíš malá každou chvíli slyšela, jaká je to ostuda a jak si zničí zoubky (nejen ode mě, ale i od spousty cizích lidí, kteří si to při pohledu na tak velké dítě s dudlíkem neodpustili), ale to samozřejmě moc platné nebylo.
Pak se přiblížil nástup do školky a jednou jsem řekla, že se druhý den pojedeme na školku podívat. Malá se zarazila, vykulila oči a přinesla mi všechny dudlíky s tím, ať je roztřihnu a vyhodím. Udělala jsem to se všema dudlíkama v domě (i pro mladší) a nevěřila jsem tomu, ale starší si už na dudlík nikdy nevzpomněla (alespoň ne nahlas, jen jednou se přeřekla, ale hned se zarazila, a spala taky normálně), mladší si vzpomněla ještě asi 4 dny, ale vždy dostala vynadáno od starší a byl klid. Tak třeba se to u vás taky zlomí před nástupem do školky, malá měla velký strach, že se jí budou děti smát a samozřejmě ve skutečnosti věděla, že už je to ostuda. Legrační je, že dokud holky měly dudlík, vadily mi poznámky cizích lidí (samozřejmě jsem věděla, že mají pravdu, ale brala jsem to tak, že jim do toho nic není), dneska, když vidím starší dítě s dudlíkem (i naše holky na fotkách), připadá mi taky divné, ale samozřejmě mlčím