Diskuze : Hlavní : Vztahy mezi sourozenci

máme dobré vztahy, s každým trochu jiný
Dodala bych k tomu jen že vztahy s kamarády a sourozenci nelze porovnávat, prostě rodina je jednou rodina, to je zvláštní kategorie.

1 platí pro jednoho sourozence, asi bych neřekla druhé já, ale spřízněná duše jo, každopádně první osoba které bych volala když je ouvej

7 platí pro všechny mé sourozence. Kdykoliv se na ně můžu obrátit. I oni na mně. A vím to. Každý už jsme si za život prošli nějakým tím "černým" obdobím a sourozenci byli ti, kdo pomohl a podržel.

8 mám tři, počet je dostačují, méně rozhodně ne, více klidně, možná bych ráda sestru, mám jen bratry. Dodám že ani v dětství mi nikdy nevadilo že mám tolik sourozenců, naopak. V dospělosti jsme za ně moc ráda. Možná to nejlepší co mi rodiče do života dali :)

9 a 10 - já myslím že tohle se těžko dá takto jednoduše napsat, vztahy v dětství a dospělosti jsou prostě jiné a záleží na spoustě faktorů, ale tedy:
10 platí možná trochu pro jednoho sourozence, kdy kvůli věkovému rozdílu jsem byla spíš "třetí rodič", a po část dětství (jeho) jsme se příliš neprotínali, jelikož se mnou mlátila divoká puberta a doma jsem se téměř nezdržovala (jen sem tam o víkendu), v tu dobu jsme si byli asi trochu vzdáleni. Ráda jsem ho však měla vždy. Na "sobě rovnou" úroveň jsme se dostali až v dospělosti a máme hodně blízký vztah.

11 stýkáme se všichni
ps. tyhle rozmíšky že někdo s někým "neka" měli mí tří bratři v dětství, se mnou a já s nimi vždy měla vztah výborný a fungovala jsem jak "most" a narovnávač i vztahů mezi nimi, mezi nimi a rodiči atd. V dospělosti je pak tahle bratrská "rivalita" přešla.
Nejlepší vztahy jsme měli v dětství a mladé dospělosti. Později se do toho začaly vkládat partneři, tak to pak občas zaskřípalo mezi jejich manželkami, ale to sourozenecké jádro naštěstí pořád funguje dobře.

Vedeme k rodinné pospolitosti i naše děti, jsou podobného věku, hodně se stýkají a mají vzájemně velmi dobré vztahy.

To by stálo za samostatný téma.
Fakt by mě nenapadlo, že bych pro člověka, kterýho beru za kamaráda neudělala něco, co pro sourozence jo. Takovým lidem říkám známí.

No to je dobrý, moji bráchové jsou prostě jiní, nejsou povídaví. Jasně, že spousta věcí je tak, jak říkáš, ale když si chci ulevit a "postěžovat" na život, volám kamarádce. Když chci zajít na kafe, na výlet, na welness v komorním sestavení, volám kamarádce. S ní si prostě zanotujeme, víme přesně, co potřebujeme. Bráchové jsou prostě chlapi a ženským "záležitostem" nerozumí. A protože už nemám manžela je mou spřízněnou duší kamarádka, té patří to číslo 1 v seznamu.

2 není úplně přesná, protože mám sice bližší kamarádky, ale neudělala bch pro ně tolik pro sourozence, rozdíl je v tom, že s kamarádkou sdílím ženskou energii (nebo jak to říct) a to s bratrem nejde

7 to "vždy" není přesné, to je moc bezpodmínečné a já mám určité hranice. Ale v zásadních věcech určitě jo. Vzala bych si třeba k sobě děti, kdyby bylo třeba (ale to i děti sestřenic, v tom bych neváhala).

9 ale skoro je to stejné, taky záleží jak kdy

jo chtěla bych víc sourozenců, ale netrpím, že je nemám, možná bychom si nerozumněli...

Jedináček bych být nechtěla.

Urcite 7 a pak asi 1, ale neni to presne. Je mi blizsi nez nejlepsi kamaradka, ale ten vztah je jiny.
Pokud by se cokoli stalo, mam jistotu, ze ona pomuze. Vim, ze by se postarala o me deti. A verim, ze ona to citi stejne.