Diskuze : Hlavní : Máme doma prvňáka

Soucítím.
My jsme od jedné takové "soudružky" učitelky zdrhli ještě v září do jiné školy, to nešlo. To nebyla první třída, ale nějakej závod v koulování a čtyřkování.

Já měla s naší paní učitelkou řadu problémů, ale použití prstů u dětí podporovala, i ve druhé třídě, když začínali přechody přes desítku.

Já tomu vúbec nerozumím.Proč jde do první třídy učit člověk, kterej má potřebu dávat 6-7 letýmu dítěti kule? Jsou to sadisti nebo co?ukázat jim hned na začátku zač je toho loket, koukej, takhle vypadá škola, těš se, už jen nějakých 10-20 let a budeš osvobozen...

Já se musím podívat, ale taky myslím že snad ani ty dvojky nedávala, určitě ne na začátku první třídy. Prostě buď jedničku, anebo zkusíš to příště. A taky myslím že se snažila aby každé dítě ten "úspěch" zažilo a našla něco co umí, co mu jde a za co ho může pochválit.
Byla skvělá.

A to jsem si fakt "užila" u češtiny, mám dva dyslektiky, takže jsem fakt ocenila ten individuální přístup. A že je dokázala nadchnout že ty první roky chodili do školy rády (což tedy postupně ve vyšších ročnících je pak pustilo), ale jsem ráda za ten pozitivní začátek.

Já sama bych na jedničky netlačila, myslím že by stačilo zejména u prvňáků třeba pochvaly nebo slovní hodnocení, ale děti je chtějí, i ty moje na ně byly pyšné, a to jsem známky nikdy moc neřešila.

Moje děti nedostaly žádné v první třídě ani dvojku. Nikdo tam nedostal ani dvojku. V první třídě to vúbec není třeba.