Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Mám dvě vnučky, momentálně 2 a 5 let. Šatičky jsou i v lese, naopak legínky i ve vedru, jak chtějí. Obuv dtto. Holiny za sucha (jsou pěkně duhové), sandály do bláta (krásné růžové - původně tedy ). Čekám, až jim to pospíná, no nebo holt jim to vyhovuje a nechají tak. Starší nechce nic do vlasů, i když jí padají přes oči. Desetkrát za minutu si je dá uši, vyklouznou během tří sekund, zbytek kouká na kreslení přes ně. Co já s tím, její věc.
Moje děti tedy byly obdobné - u něčeho akceptovaly moji argumentaci, něco si dělaly po svém (dle mého úplně blbě), takže mě to nijak nedrásá

Hatato, tak jako puberťák jde dcera nejpohodlnější cestou, ví, že když vydrží "trochu" křiku od "otravné" matky, tak to nakonec vyřeší matka namísto ní. Já bych balení místo dítka nedělala, jen bych tedy dopředu, případně opakovaně, upozornila, že odteď bude mít jen to, co si zabalí a já nic půjčovat nebudu (ale je nutno to skutečně dodržet ) Moje dítě trajdá s opravdu širokým záběrem, ale ví, že dopravu musí mít jasnou už v okamžiku, kdy plánuje. Vyzvedávám a odvážím jen v případě domluvy předem, případně při neočekáváné změně, což ujetí autobusu, protože si to včas nezjistí, není. Stav pokojíčku by mě nerozčiloval, pokud by tam neplesnivělo jídlo, vždy se dají přinejhorším zavřít dveře

Mám tvrdohlavé dítko a hlavně ve školce to občas končilo tím, že jsem se s dítkem přestala dohadovat a odešla pryč. Dítko to po letech vyhodnotilo jako dobrý přístup - když si se mami urazila, tak jsem pak radši splnilo, co jsi chtěla Já se neurážela, ale pokračovat v dohadování nemělo žádný smysl a nervy mám jen jedny

Poslalo se to dřív, než jsem to dopsala. Já spíš chtěla vědět zkušenosti, zda se někomu z podstaty podařilo změnit své jednání, byť má k urcitemu jednání sklony. A jaké vhodné techniky použil. Jinak je mi jasné, že spousta žen mi tady napíše, že by dané situace vyřešily lépe

Ropucho, nevím, jak by ten seznam měl vypadat? Něco jiného si balí na školní výlet, něco jiného k babičce a něco jiného na chatu, kam jsme jeli ke kamarádce. A nebo když jede na přespávačku sama. Ona není nijak mentálně limitovaná, jí se jen nechce vyvinout trochu námahy. Chce si pouštět klipy na mobilu. Když jede na 14 dní na tábor, balíme spolu. Já po ní vždy jen chci, ať si dal na hromadu věci které si chce vzít, tak jí řeknu co jsi tam si to musíš s ohledem na počasí a pak bychom to spolu shrnuly. Ale ona tu svou část neudělá. Každopádně primárně jsem diskusi nezaložila proto, abychom tu pitvaly každou příhodu, co s ní zažiju, protože pokud na to člověk kouká z venku, tak to vypadá jinak, než když je toto osobně angažován

Hatato, no a co je na tom k zvedání válečku, že jí musíš připomenout hřeben (nebo cokoliv) ??
Každý je jiný, jiným tempem se vyvíjí.
Dcera holt potřebuje dovést k samostatnosti.
Proč jsi jí dávno (společně s ní) nesepsala seznam, co se kam balí, nevyvěsila ho v pokoji?
Ty ji z pozice rodiče musíš učit, pomáhat najít cestu, nikoliv "buzerovat", že něco nedělá podle tvých představ.