Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Hatato, přemýšlej, co můžeš TY předem udělat jinak, aby nenastala situace, která tě rozčílí.
Jede-li dcera ke kamarádce, ty z tvé iniciativy předem vykomunikuj, jakou formou se bude vracet domů.
Nebo iniciuj univerzální dohodu, jak je to s vašimi odvozy, kdy platí, kdy ne. Ať jsou mezi vámi jasná přehledná pravidla. Něco očekávat a následně se rozčilovat, že dítě nenaplnilo tvůj myšlenkový vzorec, je k ničemu.
Jinak v principu souhlasím s Husou, škola je zodpovědnost dítěte, fyzická pohoda také. Chápu rodičovskou starost, určitě je na místě monitorovat, nabízet společné řešení v případě problémů. Ale nikoliv z pozice "ty jsi úplně nemožná, musím kvůli tomu na tebe řvát" (to nebude fungovat nikdy), ale lépe z pozice "vidím, že tohle obtížně zvládáš, jestli chceš, možná bych ti uměla poradit".
Pochopitelně jsou důležité věci, kdy rodič musí zasáhnout nekompromisně, ale to nejsou tyto popisované každodenní banality.

Termix, jak tady píšeš o synovi, tak jsme měla dojem, že je to takový ten chlapec, kterého by chtěl mít každý doma.. No, je to normální puberťák

Mě vytáčí hlavně mladší dcera, bohužel jsme se poučila, že křik nic neřeší. I když vevnitř bublám a soptím, tak dýchám. Jo, zní to blbě. Otočím se a jdu pryč, snažím se věc řešit ve větším klidu. Jo, bouchnu taky, ale pak se omluvím, ale stojím si svým. Občas odcházím s tím, že se hádat nechci. A vypozorovala jsme, že u našich děvčat opravdu funguje popudlivá nálada při PMS ( u mě taky, takže když se sejdeme, tak preventivně zalézám někam do klidu a jdu jim z cesty. Jak říká Bernadet v Teorii velkého třesku :" Já už umím toho draka zkrotit.")

Hatato a zbořil by se svět, kdyby na chalupě tepláky neměla? Musela by být v něčem jiném a bylo by ji to nepohodlné, takže by si je příště už sbalila. Když se nenapije, tak ji bolí hlava. Smrtelné to není. Jen ji to ponauči, že se má radši napít. Ty zuby jsou blbý, protože následky nečištěni nejsou bezprostřední, ale i tak bych ji prostě klidně připomněla, že bude mít zkažené zuby. Na co řvát? Tak nějak z odstupu mi to přijde všechno jako prkotiny, nad kterými nemá cenu se rozčilovat. Znáš to, nejde-li o život...

Termixi, ach jo

Hatato, to je opravdu ale o přístupu. Je dobré předvídat. Pokud vis, ze jedete na chalupu, a ze dcera tepláky asi bude hledat, chce to myslet dopředu a třeba den předem ji říct, co ma udělat, sbalit. A nechat si rezervu a když je nenajde, tak si tam u ni sednout a slovně, v klidu ji navigovat. Nedělat z ni debila, ale říct: otevři skříň, odhrň tohle, zkus tenhle suplik.. proste TO nechat na ni. Nejde to porad dělat za ne. Nebo jde, ale není to dobry. A křičet nechceš. Takže je to o trpělivosti a hledani jiné cesty, i takové, která by pro ni byla do budoucna přínosem.

Líbí se mi myšlenka, ze když chceme něco změnit, nemůžeme se o to pokoušet porad stejným způsobem.