Diskuze : Hlavní : Strach z porodu

Joo, občas to jde ven, naštěstí je manžel schopen mě i obejmout.

Taky špatně snáším bolest, dělá mi zle jen odběr krve u doktorky, po vyřezávání znamínka, i když to bylo umrtvené, jsem jim tam omdlela.. Paradoxně jsem oba porody zvládla líp, oba přirozenou cestou, oba vyvolávané, bolesti hned od začátku celkem silné a po třech minutách.. Dalo se to vydržet celkem dobře, bylo to jen jako hodně silná křeč při menstruaci, která se ale dala prodýchat a pokaždé trvala max. minutu v kuse a já pořád čekala, kdy přijdou ty strašné bolesti, o kterých všichni mluví.. Rodit císařem mě ani nenapadlo, už proto, že bych mimčo nemohla mít hned u sebe, jizva se hojí dýl, dýl trvá, než se dáš dohromady... Po prvním porodu mi sice nástřih sešili hodně natěsno, takže jsem si asi dva měsíce nemohla pořádně sednout, ale stálo to za to... Při druhém už byl asi lepší personál, už druhý den jsem seděla normálně, nic nebolelo.. A hlavně na to, jak bolel porod, jsem si druhý den ani nevzpomněla...

No mně ty stehy rozešívaly a zase sešívaly, takže jsem nemohla vydržet ani cestu domů, každopádně mě mrně potřebovalo a neměla jsem čas přemýšlet nad sebou, hlavně se na tu bolest rychle zapomíná, děti jsou moji slaďoušci

Chápu. Říkala jsem si něco podobného, i když ne tak intenzivně asi. Pak to těhotenské hormony utlumily a vzpomněla jsem si na to zase těsně před porodem. S každou další kontrakcí byla moje panika větší, porodní asistentka tomu nasadila korunu blbými kecy, manžel sice podporoval, ale strach zůstal. Teď čekám druhé a zatím se nebojím. Před porodem ještě zvážím přítomnost duly nebo známé PA. Ale hlavním bodem zlomu bylo asi to, že jsem dostala informace o přirozeném porodu. Sama si netroufám na porod doma, ale vřele doporučuji kontaktovat někoho, kdo o tom něco ví, a jen si s ním povídat. Zjistíš, že mateřství je velice přirozená a pudová věc, a pokud budeš poslouchat své instinkty a budeš mít u porodu někoho, kdo tě v tomto podpoří, bude to ok. Ta bolest je toho součástí, i obavy jsou normální, ale nenech se tím pohltit, byla by to škoda. V lednu budu moct napsat, jestli jsem to já dokázala nebo ne

No to není tak úplně pravda, po prvním nástřihu jsem si hned tak nemohla sednout, hlavně ne na ty tvrdý židle v porodnici, ale pravda je, že je to hodně vykoupený tím miminkem, člověk to tak neřeší.