Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Chodičku a barbínu jsem nechtěla a všechno to ostatní jsem měla. Ale měli to všichni a zas tak moc mě to nezajímalo.
Rozhodně mám teď mnohem, mnohem víc přání, než jsem měla jako dítě

Huso, vzpomínám si, že jednou v pubertě nás napadlo vlézt v létě u nás ve městě do řeky. Byl to opravdu ulítlý pubertální nápad, nikdo do ní běžně nelezl. Plavky mi zčernaly tak, že se to z nich už nikdy nevypralo.

Chtěla jsem pořád něco, chodičku, barbínu, mončičáka, voňavý gumy, průhledný mejdla, pejska na baterku, donaldy, bublinkovou čookoládu, různý oblečení.

Na dobu okolo revoluce mám jen dvě vzpomínky. Obě souvisí z barvami a obě musí být nejspíš z roku 90.

Jedna je na první dům v centru Brna, který dostal novou fasádu. Chodili jsme se na něj dívat. Do té doby jsem nic takového neviděla, na všech činžácích v celém městě byla jen šedá.

Druhá vzpomínka je na plot nějaké fakulty u řeky. Studenti ho v rámci revoluce pomalovali rúznobarevně. Dnes by to nikoho nezaujalo, ale tehdy to byl šok, protože barvy kolem budov ani na nich vidět nebyly.

Na dobu před revolucí nemám vzpomínky žádné, ale zjevně jsem to vnímala, protože jsem viděla rozdíl a ten šok si pamatuju doteď.

Rose, přesně tak. A děkuju, že to píšeš. Je to prostě realita. A je to realita, díky které může právě prosperovat třeba ten Babiš. A ty etické a moralistické "vysoké" hodnoty (ač jsou pravdivé a jistě správné) zkrátka kopou ty příkopy ještě víc.
Prostě pokud se v té demokracii určitá skupina lidí ocitne na tom blbém konci potravního řetězce, je jim možná demokracie úplně k prdu.