Diskuze : Drbárny : Nostalgické vzpomínání

Ošuntělost, špína, nepořádek... kdo v tom žil, nevnímal to, byla to norma, ale srovnání s civilizovaným světem pak bylo jako facka.
Dodnes si pamatuji, jak v roce 90 stojím v Pasově v centru města, užasle hledím na úhledné barevné domy, na pestrobarevná auta s nápisy, na ulice a chodníky čisté, jako by tam někdo vytíral, na lidi v oblečení, které všechno vypadá jako nové, a přestože stojím v rušném centru, nevidím čmoud a necítím smrad. Zázrak, svět ze snu.

A dneska všichni žijeme v tomtéž (téměř), považujeme to za samozřejmost a část lidí se hloupě rouhá plky o tom, že před rokem 89 bylo cosi lepší.

Ja tu sedivou atmosferu taky vnimala, zrovna v Parizsky a na Starem Meste, jeste v 80. letech kazdy den cestou do skoly.
A do toho usmevavi, pozitivni, hezky obleceni cizinci…
Ale teda stara Praha mela uzasne magickou atmosferu, tu uz nema
Nicmene nemenila bych

Rose, nevím, kde jsi žila v osmdesátých letech, já jsem žila ve městě, kde jediná výraznější barva fasády byla oranžová barva cihel v místech, kde fasáda opadala.
Truhlíky květin za okny? Nebo dokonce na veřejných místech? Nepamatuješ si ten úžas, když jsi poprvé šla po ulici někde v západoevropském městě?
Tolik k šedi veřejného prostoru.
(Rudé hvězdy na plakátech nepočítám.)
Jinak ano, barvy existovaly,
předměty denní potřeby měly barvy,
nicméně oblíbenou aktivitou nás dívek bylo nakupování drogistických barev na textil značky Duha, s jejichž pomocí jsme barvily na růžovo nebo fialovo bílá pracovní trika nebo bílé tenisky, abychom si vyrobily kus módy, který se nedal běžně koupit v obchodě.

Rose, byla šedivá. To je fakt. Je to i častý, nezávislý pohled lidi, co sem tehdy přijeli ze západu.

"Ani jsem nevěděla,že bych třeba měla po čem toužit. Neviděla jsem to."

U nás čas od času někdo přišel s něčím ze západu nebo z Tuzexu, o papírově bundě se mi i zdálo, někdy v 10 letech, měl ji spolužák, úplně jako ušitá z novin. Občas se v médiích mihla západní hudba, kdyby bylo tehdy aspoň YouTube, byla bych šťastné dítě .
Kamarádka pobývala na západě, otec byl odborník v místní Kolbence, a tam dohlížel na vývoz místního zboží. Co ta měla nedostupných věcí.