Diskuze : Drbárny : Drbárna pro učitelky

Tak nejak nahodne pripojuju, tyhle debaty….
Jsou deti (stejne tak dospeli):
Chytry ambiciozni
Chytry liny
Prumerny ambiciozni
Prumerny liny
Blby ambiciozni - bohuzel
Blby liny

Vsem se v zivote sejde spousta ruznych faktoru a umeji/neumeji s nimi pracovat.
Cili rekneme na podobne pozici v praci se sejde puvodne chytry liny a ambiciozni blb.

A ano, souhlasim, ze se chytre deti s nepriznivymi faktory maji podporovat, protoze to se mi zdat byt hlavni tema zdejsich debat.
Jen si myslim, ze se nema zapominat i na ty ostatni, prestup do jine kategorie neni nemozny

Já měla na základce lenost, na střední zájmy a na vysoké práci a dítě. Důvody různé, ale za celou dobu mě ani nenapadlo si lámat hlavu se známkami. Jen v jednom ročníku jsem se vzchopila, když mi naši na střední slíbili, že za vyznamenání můžu jet studovat na dva roky do ciziny. Tak jsem to vyznamenání měla, ale jinak mi to bylo vždycky spíš úplně jedno.

Jo, v tom máš asi pravdu, olympiády jsou sice vzájemně poměřitelné, ale asi na ně všichni nechodí. Naše školy v nich jedou masivně. Pořád vozím nějaké děti okresní kola všeho možného různě po okolí. Je to každou chvíli, a to se vlastně dozvím jen o těch, kde některé mé dítě uspěje a potřebuje tak (i se spolužáky) odvoz. V naprosté většině soutěží moje děti nepochybně neuspějí a o těch se ani nedovím, takže v součtu toho musí být hrozně moc. Nenapadlo mě to, ale máš pravdu, že asi i k olympiádám mají školy různé možnosti se účastnit.

Půlko,
Ty olympiády jsou ale podobnej princip, jako ty známky. Protože z vlastní zkušenosti vím, že ten úspěch v olympiádách závisí opravdu z velké míry na tom, jak k olympiádám přistupuje škola a pořádající učitel. Naše základka třeba na olympiády doslova sere. Ignoruje je, většinu nepořádá, a pokud už se nějaké konají, jento tím stylem, že učitel napíše do bakalářů "pkkud chce někdo dělat dějepisnou olympiádu, ať si přijde napsat test ve středu ve dvě do 8.B.".
Když jsem byla já v tom věku, měla jsem učitelku, která nás na olympiádu připravovala (vytipovala si děti, měla kroužek, měla kvalitní výuku, pomohla, sehnala knížku když člověk potřeboval...) a její děti na té základce pravidelně končily na okrese na stupních vítězů. A ty školy se tam na těch bodovaných místech fakt systematicky opakovaly, a naopak byly školy, ze kterých děti, co přijely, nikdy nezabodovaly.

To umístění na olympiádě opět není odrazem jen talentu toho konkrétního dítěte, ale je odrazem toho, že na dané škole někdo to dítě vytipoval, třeba ukecal, aby si soutěž zkusilo, někdo mu vysvětlil, jak to chodí, ukázal, co se po něm bude chtít, podporoval jeho motivaci, vůbec vzbudil jeho zájem kvalitní výukou, že vůbec tu předmětovou olympiádu uspořádal!... a takový někdo, takový podporující pedagog, zdaleka není normou. A plno dětí, co by talent na vítězství v těch olympiádách měly, v nich vůbec nesoutěží.

Já měla na základce trojky úplně bežně a normálně s tím žiju. Celkem bez obtíží jsem vystudovala paralelně dvě střední školy a po nich dvě vysoké školy a mám poměrně kvalifikované zaměstnání. Ty střední a vysoké jsem měla taky na trojky. V zásadě jsem ve škole dokázala snadné věci i nesnadné věci, ale všechno jsem řešila sezením na mnoha židlích a hašením toho, co už doutná. Na perfektní výsledky jsem nikdy nešla, protože jsem v tom neviděla smysl. V dalším životě mě to zjevně nijak neomezilo. Možná mi to i umožňuje brát některé věci trochu high level a s důvěrou je delegovat.