Kampak jenom zatroleně, zaběhlo se moje štěně?
Ještě časně zrána bylo v lenošce,
Spadlo do piána Spalo v ponožce.
Sotva vstalo,Zaštěkalo a hned do spíže,
Aby se tam podívalo na med do díže.
S myškou mělo dostihy, snědlo z mísy koblihy,
Dědečkovu kravatu ,táhlo v zubech ke vratům,
packou namočenou v klihu,psalo napínavou knihu.
Propadlo se a je pryč.Nenajde je, křič jak křič.
Možná, že ho zloději, uloupili v naději,
že jim bude hlídat dům,proti jiným zlodějům.
Anebo zabloudilo. Kdoví? Zmizelo v hlubokém křoví, Krčí se ve větvích stromů a neví , kudy teď domů.
Co si počít, co si počít, kam dát uplakané oči?
Máma řekla: počkáme, třeba se ho dočkáme.
Vtom – buch na práh.Hůl si beru.
Co to k nám jde za příšeru?Jéje, výskám udiveně,
Mámo přišlo moje štěně.
Kulhá a je nahluchlé,na čumáku opuchlé,
místo očí má dvě boule,kutálí se jako koule
a dostává, aniž chce,do ocásku injekce.
Honem zavři!včelí roj,vypověděl pejskům boj.
Zabalené v obkladech leží štěně bez pohnutí,
teď už nemá nikam spěch sotva ocáskem už vrtí.
Neboj, pejsku můj nebohý, Brzy tě postavím na nohy. Až budeš jako ryba zdráv,
Ohlásíš to svým haf, haf, haf. | 
