vystrkuje kníry
leze za ním hadice
má červené střevíce
Bába se ho lekla
na kolena klekla
Mě se bábo nelekej na kolena neklekej
já jsem přece hodný had
já mám všechny děti rád.
probudí se starý had.
Pyšně hlavu vzhůru zvedá:
„Kdo jsem přijde, tomu běda!
Každý se mě musí bát!“
Ještě výše vytáhne se,
zasyčí – a usne zase. |
